Již třetí rok se snaží Divadlo na Vinohradech s novým vedením vrátit zpět na cestu tradiční velké činohry, kterou jako jediný správný kurz největší specializované činoherní scéně vytyčily velké osobnosti působící zde v minulých 107 letech. Pojmy jako „tradice“, „konzervativnost“, „repertoár“, „souborové divadlo“, „divadlo sloužící autorům“ jsou někdy v současné, postmoderním myšlenkovým požitkářstvím a ledabylostí poznamenané debatě považovány nejen za zastaralé, ale dokonce za svým způsobem reakční. Ohlas některých inscenací, které jsme uvedli v minulých dvou sezonách, nám však ukazuje, že pravidelní (tj. do divadla se vracející) diváci přivítali možnost setkat se opět s velkými dramatickými příběhy (a to i v komediálním žánru), které jsou vyjadřovány herectvím vytvářejícím herecké postavy, s takovými příběhy, jež nejsou jen bulvarizujícím nimráním se v intimitách lidských vztahů, ale současně také obrazem nekončícího boje, který každý člověk musí dnes a denně svádět o hodnoty svého bytí.
Za dva roky jsme nabídli širokou žánrovou nabídku různých možností toho, co podle našeho soudu může současné divadlo velké činohry svým divákům poskytnout. Upřímně doznávám, že jsme byli poněkud zaskočeni setrvačností zájmu o prověřené komediální inscenace, jimž někteří diváci dávají vždy znovu a znovu (tj. opakovanými návštěvami) přednost před novou nabídkou. Pro ty z nás, kteří si „rozuměli“ s publikem divadla v 80. a 90. letech, byla rovněž překvapivá jistá nedůvěra k českým premiérám nových her a v naší kultuře dosud neznámých autorů. Nepřeslechli jsme a vnímáme argumenty nemalé části publika, že „doba je těžká“, „život je náročný“, a proto všichni chtějí především „zapomenout a odvázat se při komedii, a ne se znovu zabývat těžkostmi života“. Jistěže je život ve svobodě džungle těžší než život v kleci zoologické zahrady či maringotce cirkusu – upozornil nás na to pomocí této metafory hned po svém návratu z emigrace Miloš Forman. Jsme však přesvědčeni, že obtížnost svobody spojená s tíhou odpovědnosti je bohatě vyvážena možností seberozvoje. Takový pohyb džunglí současnosti za individuálními a často jedinečnými cíli, který rezignuje na pravidelné krmení a každodenní drezuru, ovšem vyžaduje občas usebrání, kdy se tyto cíle poměří se sdílenými hodnotami. Mnozí došli dál a jinam, než slibovala původní východiska. I o nich se hrají v divadle příběhy. Jedním z míst, kde svobodná společnost své hodnoty reflektuje a znovuprožitím zpřítomňuje, je přece už od antiky právě divadlo velké činohry.
Rozsáhlý současný repertoár, který umělci DnV za dva roky vytvořili, bude nyní doplňován a obměňován tituly, ve kterých se odráží naše poznání potřeb naší divácké obce a současně naše odpovědnost za rozvoj divadelní instituce veřejné služby.
Věříme, že vás nabídka vyjádřená v dramaturgickém plánu příští sezony zaujme a těšíme se na shledanou v hledišti Divadla na Vinohradech.
Autor je šéfdramaturg DnV.