V sobotu 7. 6. 2014 skončí Viktor Preiss v úřadu ministra vlády Jejího Veličenstva, ano, v té funkci, ve které mu jeho tajemník František Němec obmyslně přitakává slovy „Jistě, pane ministře“. Stane se to při derniéře inscenace jevištního zpracování slavného britcomu. Inscenace byla v sezoně 2005/2006 režijním debutem tehdejšího uměleckého šéfa (a dnešního ministra vlády ČR) Martina Stropnického a stala se spolu s Feydeauovým Broukem v hlavě a Wildovým Ideálním manželem repertoárovou trvalkou Divadla na Vinohradech.
Jak si vysvětlit konec Preissova ministerského mandátu? Známá politoložka profesorka Křováková to vysvětluje korektně: „Pan Preiss se nejprve léta připravoval na funkci komediálního ministra jako dabér sitcomu a pak ji nejen svým hlasem, ale i tělesně vykonával dvousetčtyřicetkrát po dobu devíti let. Jeho postavením nejpopulárnějšího jevištního ministra komediální vinohradské vlády neotřásla ani hospodářská krize, ani přímá volba hlavy státu, ani tunelářské skandály a odposlechy, ba ani volební úspěch jeho režiséra. Takové setrvalé sepětí s ministerským křeslem nemá v naší polistopadové historii obdoby, vymyká se však všem demokratickým standardům a hrozí vznikem kultu osobnosti.“ Teatrolog profesor Gust ovšem namítá: „To není argument! V historii Divadla na Vinohradech se například trvale vrací do svých trůnů některé vladařky, Marie Stuartovna či Královna Kristina, ale také do svých Dalskabátů Drdův Trepifajxl. Proč by nemohl být jeden nevyměnitelný a neodvolatelný ministr dalším takovým zapomenutým čertem? Argumentem pro mě by bylo přiznat, že zatímco představitelky královen a čertů se generačně obměňují, pan Preiss je ministrem již tak dlouho, že mu hrozí, že začne připomínat ministra Nejedlého či že se stane Věcí Makropulos.“
Investigativní reportér Janko Hraško věc vysvětluje takto: „Když se v Praze objevily plakáty inscenace Jistě, pane premiére, uváděné v jiném divadle, pan Preiss posmutněl. Dramaturgovi divadla Vedralovi se údajně svěřil, že si připadá zneužit, vždyť toho ministra odedřel tolik let, ale premiéra mu nedali. Když mu ovšem ředitel Töpfer, ostatně, na základě osobní zkušenosti exsenátora, vysvětlil rozdíl mezi stálou nejistotou těch, kdo se stávají držiteli zákonodárné či exekutivní moci a jejichž postavení souvisí s volebními výsledky, a mezi stabilitou a jistotou zástupců soudní moci, kteří jsou prakticky neodvolatelní, přijal pan Preiss roli soudce v inscenaci Soudce v nesnázích. A protože soudní a výkonná moc jsou neslučitelné dokonce i v našem širokém pojetí demokracie, nezbylo než jednu z rolí opustit.“
Ministři i soudcové přicházejí a odcházejí, ale Viktor Preiss na scéně Divadla na Vinohradech zůstává a čas od času je třeba jak jemu, tak divákům dopřát, aby svůj vzácný talent rozehrál nejen v osvědčených, ale také v nových hrách. Děkujeme tedy za vzorný výkon ministerské funkce a přejeme hodně zdaru při překonávání soudcovských nesnází.
–dral–