​

​

Když jsem před dvěma roky, prvního září 2012, (opět) nastoupil společně s ředitelem Töpferem a uměleckým šéfem Deákem jako šéfdramaturg Divadla na Vinohradech, dostali

jsme se jako tzv. „nové vedení“ okamžitě do sporu s částí takzvané odborné veřejnosti o existenci bytosti zvané „vinohradský divák“. To je takový divák, který do tohoto nejkrásnějšího českého divadla na jeho výjimečně osobnostně disponovaný soubor a repertoár velké činohry chodí rád, opakovaně, se zájmem a věrně a cítí se zde jako doma. Významný režisér 70. a 80. let Jaroslav Dudek označil takové diváky za „největší poklad a hodnotu, kterou Vinohrady mají“. Většina novinářů ovšem soudila, že vinohradský divák je totéž co sněžný muž, bytost z říše bájí a pohádek, někteří kritici se dokonce uchylovali ke kritice nikoli inscenací a jejich tvůrců, ale přímo publika a jeho vkusu.

 Dva roky jsme se se spíše větším než menším zdarem snažili nevěřícím novinářům ukázat, že jejich domnělý yetti nejen, že existuje, ale do divadla chodí, a má dokonce velmi příjemnou lidskou a civilizovanou podobu.

 Do podzimu roku 2012 jsme vstoupili se sedmi inscenacemi na repertoáru. Na podzim roku 2014 nabízíme našim (vinohradským) divákům patnáct inscenací na hlavní scéně a dvě ve zkušebně. Víc už se toho opravdu do skladů divadla a paměti našich herců nevejde. Proto si dovoluji vážené „vinohradské yetti“ (i ty, kdo byli při náhodné návštěvě v našem divadle spokojeni a chtěli by se k nám vracet) vyzvat, aby využili podzimní sklizně, kdy některé tituly – neradi – stáhneme, abychom uvolnili místo novým inscenacím.

 V září a říjnu budete mít poslední příležitost vidět Ibsenovo drama viny a odpovědnosti Rebeka (Rosmersholm) s D. Havlovou a R. Zachem v hlavních rolích. Inscenace, v režii Juraje Deáka, ne právě běžně hraného mistrovského titulu překonala téměř třiceti reprízami během dvou let uvádění všechna „skóre“ nejen předchozích českých inscenací, ale například i nedávného berlínského nastudování.

 V listopadu a prosinci obnovíme a v posledních reprízách uvedeme Ostrovského komedii Les s D. Kolářovou, K. Halbichem a V. Svobodou v hlavních rolích. Posledními třemi reprízami se také rozloučíme s výjimečnou Čičvákovou inscenaci Frischova dramatu Andorra; nastudování dominují herecké výkony O. Brouska, I. Uhlířové, V. Vydry, E. Režnarové, I. Řezáče, S. Postlerové, M. Novotného a dalších.

 V nové zkušebně v září obnovíme divácky ohlasnou inscenaci Topolovy Kočky na kolejích s J. Strykovou a P. Baťkem, k volnému cyklu komorních českých a slovenských dramat přibude v říjnu Rajmontovo nastudování Landovského komedie Hodinový hoteliér s O. Vlachem, J. Satoranským, M. Fröslovou a P. Baťkem. Na hlavní scéně v září nastoupí Krležův mistrovský opus Rod Glembayů v režii M. Huby, s D. Havlovou, T. Töpferem, O. Brouskem, Z. Vejvodovou, P. Kostkou, M. Novotným a dalšími a v listopadu přibude veleslavný Shafferův Amadeus v Čičvákově nekonvenčním režijním pojetí s J. Dvořákem, Ondřejem Brouskem a I. Uhlířovou v hlavních rolích.

 Podzimní sklizeň je pro „vinohradského yettiho“, o jehož existenci po dvou letech už vůbec nepochybujeme, velmi bohatá, a proto si dovoluji mu přátelsky poradit – milý diváku, využij podzimu a nečekej na zimu, to pro tebe s příchodem sněhu chystáme zase mnoho dalších divadelních laskomin.