Věra Budilová – civilní portrét
Věra Budilová se narodila 9. září 1930 v Praze. První divadelní zkušenosti získávala v letech 1945–47 ve Studiu Činohry 5. května, mezi lety 1947 a 1955 prošla řadou menších scén v Praze, Ostravě a Plzni. Nakonec se definitivně vrátila do Prahy, do Divadla československé armády, respektive Divadla na Vinohradech (1955–1999), kterému zůstala věrná až do smrti. Jak se přiznala, byla to pro ni láska na celý život. „Jsem fanatik Vinohradského divadla. Nejkrásnější, ale i nejsmutnější vzpomínky mého života patří právě sem. Celý život jsem ctila grunt Vinohradského divadla…“
Od mládí byla charakterní herečkou, předurčoval ji k tomu výrazný zjev a hluboký hlas. Přesto prošla všemi druhy herecké práce, od naivek a milovnic, přes chůvy, služky, dámy, ošetřovatelky, až po matky, staré ženy a babičky. Většinu života byla převážně herečkou malých rolí, které ovšem dokázala poctivě přetvořit tak, aby byly významné i přes svůj malý rozsah. Žádná inscenace se bez ní neobešla, hrála téměř v každé, někdy až pět rolí do sezony. A to nepočítám počet představení do měsíce! Připomeňme si Dalskabáty, hříšná ves (Dorotka), Letní hosté (Kalerie), Válka s mloky (Milena), Josef Švejk (Paní Palivcová), Naši furianti (Marie Šumbalová), Alžběta Anglická (Isabella), Pygmalion (Paní Ensford-Hillová), Život a dílo skladatele Foltýna (Judita), Brouk v hlavě (Evženie), Hamlet (Herečka), Revizor (Žena školního inspektora), Médea (Chůva), Švejk (Pejzlarka), Richard III. (Vévodkyně z Yorku), Mistr a Markétka (Sestra), Jakobowski a plukovník (Stará dáma). A také samozřejmě hry jejího manžela, dramatika a režiséra Miloslava Stehlíka – Konečně marná sobota (Vlasta, 1964), Grandlehárna (Lucy, 1966).
Žádná inscenace se bez ní neobešla,
hrála někdy až pět rolí do sezony.
Věra Budilová (Babička) a Jiří Langmajer (Alfréd), Ödön von Horváth: Povídky z vídeňského lesa,r. L. Smoček, 1998Když se v roce 1995 otevíral nově zrekonstruovaný prostor zkušebny Divadla na Vinohradech, ve kterém se začalo také hrát a divadlo tak mělo poprvé v historii svoji komorní scénu, přišla dramaturgie s nápadem otevřít ji hrou mladé britské autorky Charlotty Keatlyové Máma říkala, že bych neměla v režii Jakuba Korčáka. Hra pro čtyři generace hereček měla být českou premiérou. V obsazení, o kterém režisér uvažoval na začátku, figurovaly Lucie Juřičková jako dcera, Daniela Kolářová jako maminka a Gabriela Vránová jako babička. A hledala se vhodná představitelka pro roli vnučky. Byla jsem v té době ve Vinohradském krátce, a tedy svým způsobem bez předsudků. Možná proto mě napadlo, že by bylo ideální posunout obsazení o generaci dolů a roli jízlivé, ale empatické babičky svěřit Věře Budilové. Znala jsem ji tehdy jen z malé role v Örkényho Kočičí hře, kde excelovaly především Jiřina Bohdalová a Jana Štěpánková, ale hlavně jsem si všimla, jak výrazně dokázala na malé ploše zahrát postavu Tetky v Gazdině robě. Jakub Korčák s posunem obsazení souhlasil a dodnes jsem přesvědčená, že „sedlo“ všem herečkám lépe. Věra Budilová měla z prostoru zkušebny veliké obavy, byla zvyklá hrát čtyřicet let menší role na velkém jevišti. A najednou šlo o velký part na malém jevišti, na dosah divákovi, s velkým množstvím textu a bez nápovědy. Jak mi později řekla, nakonec se z obávaného úkolu stala po tolika letech u divadla nejmilovanější role. Dokonalá souhra mezi herečkami přinášela divákům nevšední zážitek a Věře Budilové na sklonku její herecké kariéry, a vlastně i na sklonku života, nečekané potěšení. Stejně jako o dva roky později další Babička, tentokrát z Povídek z vídeňského lesa rakouského dramatika Ödöna von Horvátha. S jakou chutí hrála tvrdou a zásadovou ženu, která se škodolibostí položí svého nemanželského pravnuka Poldíčka do průvanu, aby se nastydl, zemřel a ona tak jednou provždy zbavila celou rodinu hanby, kterou jí způsobila vnučka…
Poslední rolí Věry Budilové byla opět jedna z těch mnoha „služebných“, bez kterých se ovšem žádné divadlo neobejde – hospodyně Hilda v Podzimní zahradě Lillian Hellmanové na jaře roku 1999. O půl roku později, 20. října, Věra Budilová po krátké nemoci zemřela. Letos v září by jí bylo 84 let.
Autorka pracovala jako dramaturgyně DnV v letech 1993–2006.