Jak vnímáte ocenění diváků v anketě August za hudbu k inscenaci Bytná na zabití?
Těší mě, že se divákům líbila a byla oceněna právě tahle moje hudba. Zkusil jsem si v ní trochu jiný styl nahrávání. Rytmiku jsem si nahrál celou doma a teprve potom jsem do hudebního studia přizval poloviční big band, smyčcový kvartet a dirigenta. Většinu hudby tak muzikanti nahrávali se sluchátky, ve kterých jim zněl domácí základ. A ono to kupodivu dobře funguje! Komponovat tento druh hudby, kde můžete i záměrně přehánět a stylizovat, je mi hodně blízké a baví mě to.
Váš vstup na vinohradské jeviště byl ve znamení velkých rolí. Naposledy tři velké příležitosti, tři různí režiséři – co vám osobně přinesla tahle setkání?
Všechny tři postavy (Amadeus, Leon Glembay a nedávno ještě Nick ze hry Poslední z Haussmanů) jsou jedinci, kteří – každý po svém – bojují s ostatním světem a s lidmi kolem sebe. Mají ovšem i nezbytný nadhled, ironii a více či méně smysl pro humor. Zajímavé příležitosti a představení, na která se herec těší.
Každý režisér byl jiný, ale se všemi třemi jsem si rozuměl a našli jsme společnou řeč. Od Martina Čičváka jsem si vzal touhu dělat něco nového, dosud neobjeveného. Martin Huba mě zdokonalil v profesionalitě, pečlivosti a soustředění. A s Petrem Kracikem jsem získal pocit svobody a pochopil jsem, že se herec nemůže brát vždycky vážně. Ale to přece platí všeobecně.
Aktuálně jste autorem hudby k premiéře hry Nevzdávej to. Čím vás její text oslovil a inspiroval?
Čím jsem starší a mám víc zkušeností, tím víc nad novou skladbou přemýšlím, ještě dřív, než si udělám první poznámky. Někdy pak stačí málo, a klíč k tomu, jak na to, je na světě. Ale někdy základní nápad přijde až na poslední chvíli. Tohle jsme s režisérem Jurajem Deákem snad už pokořili a zdá se, že vznikne něco docela nového. Nečekejte hudbu z Loupežníka ani z Bytné na zabití!
Ve hře Davida Harea mě především zajímá velký morální rozměr. Jako herec i muzikant o tom vím své. Peníze nebo sláva jsou hezká věc, ale...
Kdy se člověk změní a cítí se umělcem, který přináší něco zásadního společnosti? A cítí se pak ještě vůbec člověk člověkem?
–red–
