Už od dětství a prvních hereckých krůčků na prknech bubenečské sokolovny chtěla být herečkou… Znělo by to jako klišé, kdyby nešlo o jednu z největších českých hereček. Nechci použít slovo legenda, zní stroze a nevystihuje ani trochu její temperament, nevídanou eleganci, křehkost a vnitřní sílu zároveň, neříká nic o velkých očích a výmluvném pohledu, o letmých, krátkých záchvěvech koutků úst ani o sytém smíchu.
Dana Medřická se narodila 11. července 1920. Jako gymnazistka hrála amatérské divadlo a docházela na soukromé hodiny herectví k legendě Národního divadla Anně Suchánkové. Na začátku války odmaturovala na pražském dívčím gymnáziu v Dušní ulici a hned poté zahájila vytoužené studium na konzervatoři a zároveň vystupovala v uměleckém souboru Fráni Francla pod pseudonymem Dáňa Čechová. Konzervatoř nakonec nedokončila, jelikož nabídka jít k profesionálnímu divadlu byla lákavější, zvláště pro mladou herečku, která dlouho čekala, aby se mohla vydat na svoji vysněnou hereckou dráhu. Na jaře 1940 nastoupila do prvního angažmá v Zemském divadle v Brně. Další divadelní zkušenosti sbírala v Městském divadle v Plzni a ještě před koncem války i v Praze, v Lidovém divadle Uranie. Po osvobození nastoupila do Divadla 5. května a hned další rok přešla do Divadla na Vinohradech, kde se seznámila se svým budoucím manželem Václavem Vydrou ml. Ve Vinohradském se jí naskytla jedinečná příležitost pracovat se zkušeným Jiřím Frejkou a tehdy začínajícím Jaromírem Pleskotem. S Frejkou se potkala mj. v roce 1949 při zkoušení Shakespearovy komedie Veselé windsorské paničky a s Pleskotem o dva roky dříve, během práce na inscenaci Čínské zdi švýcarského dramatika Maxe Frische.
V roce 1951 odešla Dana Medřická společně se svým mužem a dalšími kolegy za Otou Ornestem do Městských divadel pražských. Následující desetiletá éra v MDP jí přinesla mimořádné herecké příležitosti – Evženii Grandetovou, Lízu v Obchodníkovi s deštěm, Slávku v Měsíci nad řekou, Mínu z Barnhelmu, Amelii v Neapoli, městu milionů, Violu ve Večeru tříkrálovém… Její postavy se vyznačovaly neokázalostí i jedinečnou schopností vystihnout komické i tragikomické rysy. Když se 1. ledna 1960 stala členkou činohry Národního divadla, byla už zkušenou herečkou. Na její vyzrálou hereckou osobnost tu čekaly takové role jako Hippodamie, Leni z Vězňů z Altony, Blanche v Tramvaji do stanice Touha, Poncie v Domu doni Bernardy a samozřejmě slavná Matka Kuráž a Kočičí hra.
Těžko se vzpomíná na herečku, o které tolik napsali teatrologové, pamětníci i kritikové, která patřila nejen k vynikající herecké generaci, ale mezi herci také k milovaným a ctěným kolegům. Viděla jsem nezapomenutelnou sérii fotografií Jaroslava Krejčího z průběhu zkoušek legendární Matky Kuráže v Národním divadle i desítky fotografií divadelních rolí Vinohradským počínaje a Národním konče, ale na vlastní oči jsem ji poznala jen v posledních rolích – na generálce Vévodkyně valdštejnských vojsk Oldřicha Daňka a samozřejmě v Kočičí hře.
Její poslední divadelní roky nebyly asi nejšťastnější. Inscenace Brechtovy Matky Kuráže (1969–1971) v režii Jana Kačera se stala na začátku normalizace nepohodlnou. Tehdejší vedení Národního divadla ale dobře vědělo, že nemůže populární herečku v hlavní roli jen tak odstavit, a potřebovalo ji „navézt“ do jiné, zapomenutelné inscenace. Nabídlo jí tedy roli Erži Orbánové v průměrné maďarské hře Istvána Örkényho, ale netušilo, co z ní Dana Medřická spolu s kolegyní Vlastou Fabianovou vytěží. Kočičí hra se hrála nepřetržitě od roku 1974 do konce roku 1982, dosáhla přes 400 repríz a byla jednou z nejúspěšnějších inscenací v historii Národního divadla. Pro Danu Medřickou to byl nejen divácký triumf, ale také jedna z mála příležitostí v době divadelně málo hojných 70. let.
V roce 1979 zemřel po delší nemoci její celoživotní partner Václav Vydra mladší. Na sklonku života poznala ještě jednu velikou lásku, Španěla Artemia, který patřil dlouhá léta k jejím tajným obdivovatelům. Jejich manželství však už nebylo dopřáno mnoho času. 21. ledna 1983 Dana Medřická zemřela. O třináct let později přišel do Divadla na Vinohradech, kde kdysi hrávali rodiče i dědeček, také Václav Vydra nejmladší. Ve stejné šatně, kde se kdysi líčili jeho dědeček i tatínek, má teď své divadelní zázemí on...
Autorka byla dramaturgyní DnV v letech 1993–2006.
