„Jsem na dně,“ přizná ministryně vnitra Meredith Guestová (Kateřina Brožová) na soukromé schůzce s premiérem Alecem Beasleyem (Michal Novotný) a vzápětí dodá: „Nemyslím profesně. Myslím osobně.“ Postavy Hareovy společenské komedie Nevzdávej to se mermomocí pokoušejí oddělit své „soukromé já“ od „veřejného“, a přitom se na každém kroku přesvědčují, že to tak docela nejde. Během hádky s dcerou Suzette (Sabina Rojková) se Meredith dokonce zapomene v roli ministryně a svému dítěti chce velet z pozice „šéfové resortu“. Na druhou stranu, dokud si neurovná své rodinné zázemí (což se týká zejména jejího manžela Jacka, který má krajně podezřelé obchodní zájmy na Východě), bude v politice vždycky vydíratelná. Trefně to pojmenuje právě premiér Beasley: „Je to těžké, viď? Když jde o rodinu?“
Když se Meredith svěří Alecovi se svou slabostí, jsme na pochybách, zda před premiérem skutečně odkryla karty, či zda šlo jen o součást taktiky ve vzájemném pokerovém duelu. Jednotlivé situace hry jsou vlastně argumentační přetlačovanou. Postavy do nich vcházejí s jasně deklarovaným záměrem (dám výpověď, přiznám prohru, za něco se omluvím) a naše divácké potěšení pramení ze sledování, jak a v co vlastně se takové odhodlání promění v jejich průběhu. Přičemž nejmocnější zbraní se ukáže být pochopitelně slovo a jeho schopnost otočit situaci, zvrátit protivníkovo mínění a z nevýhody učinit výhodu. Jak ve hře říká lobbista Otto Fallon (Václav Vydra): „Z hendikepu jsem udělal přednost.“
Ideální politické prohlášení v sobě už dopředu obsahuje maximum interpretačních možností (je to dobře i špatně, jsem pro i proti). I za zavřenými dveřmi je třeba nic neříct naplno, a přitom si porozumět. Odtud formulace typu „Neříkám, že vím, o čem mluvíte“ (tak zní téměř právnická klička novináře Geoffa Benzina v podání Daniela Bambase v alternaci s Václavem Koptou), případně slovní zlehčování: „trošku neohrabané“, ze kterých jsou přímo běsní Lori a Mike Drysdaleovi (Zuzana Vejvodová a Tomáš Dastlík), typ malých, obyčejných lidí, kteří se ptají: „Co tím sakra myslíte?“ Velikost Davida Harea pak spočívá mimo jiné v tom, že nám demokracii nevykresluje jako svět „zlých politiků“ a „hodných občanů“, ale jako svět komplexní: ve kterém lze nalézt pochopení pro všechny figury. Inu, tak se svými postavami nakládá skutečný dramatik. Přijďte se přesvědčit!
–mil–
David Hare:Režie:Česká Premiéra:Nevzdávej toJuraj Deák15. 5. 2015
