Je rozdíl v tom, jak Stoppardova Dvojitého agenta sleduje v hledišti Jiří Grygar jako divák a jako astrofyzik?
Je to teprve druhá Stoppardova hra, kterou jsem v životě viděl. Na rozdíl od předešlé hry Rock’n’Roll (která sice pojednávala o Československu v době komunistického útisku, ale neshodovala se příliš s tím, jak jsem ten útisk a odpor proti němu prožíval ve svém okruhu přátel a známých), Dvojitý agent mne oslovil nejenom jako diváka perfektně vystavěné zápletky, ale právě jako astrofyzika, který pochopitelně musí aspoň trochu ovládat kvantovou mechaniku.
Jak se podle vás autorovi povedlo v dramatickém příběhu spojit tajemství detektivního, špionážního příběhu s tajemstvím kvantové fyziky?
Právě nečekané propojení špionážní detektivky s neméně spletitou strukturou kvantové mechaniky mi doslova bralo dech. Sám bych se neodvážil popularizovat kvantovou mechaniku, a autor to dokázal s nevídanou samozřejmostí, jako by „kvantovka“ byla jeho denním chlebem.
Pozval byste na Dvojitého agenta své studenty jako na „umělecko-vědecký seminář“?
Doporučil bych hru nejenom studentům, ale i svým kolegům, kteří se v kvantové fyzice vyznají lépe než já. Myslím, že by ocenili způsob, kterým Tom Stoppard zapojil kvantovou fyziku do dramatického děje. Na rozdíl od detektivky v literatuře, na divadle nebo ve filmu si totiž ve vědě nemůžete nalistovat závěrečnou stránku, počkat si na poslední oponu či závěrečné titulky, protože tak daleko v kvantové fyzice ještě nejsme. Skvělou práci rozhodně odvedl překladatel Šimon Dominik a režisér představení Radovan Lipus, když právě náročné pasáže plné odborného žargonu byly nejenom obsahově srozumitelné, ale i odborně trefné a zejména vtipné. Obdivoval jsem i herce, jak dokázali zajisté nezvyklý text tlumočit divákovi brilantně a bez jediného zaškobrtnutí.
Jak často se vracíte do hlediště Divadla na Vinohradech a co byste si v repertoáru, kromě tematicky blízké Stoppardovy hry, vybral?
Vystupoval jsem na Vinohradech přímo na jevišti v posledních listopadových dnech sametového převratu roku 1989 a pak jako divák při udělování ceny Pangea v roce 1996, kdy ji přebírali pánové Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Mám jen málo volných večerů, kdy se mohu vypravit do divadla nebo na koncert, a proto spoléhám na doporučení paní Evy Eklové z Divadla na Vinohradech. Poradila mi, abych nezmeškal Dvojitého agenta nebo např. představení Kočky na kolejích. Mohu potvrdit, že v obou případech se neomylně trefila.
–red–
