Rodinná vila Haussmanových je zanedbaná stejně jako vztahy mezi členy rodiny, kteří spolu střídavě žili a nežili. Dohromady je svede až nedávná operace Judy Haussmanové (Daniela Kolářová), věčné anarchistky a rebelky v těle stárnoucí ženy. Tato „zastydlá hipízačka“, jak ji nazývá její vnučka Summera (Sabina Rojková), nikdy nezradila ideály hnutí květinových dětí 60. let a svým vystupováním i oblékáním dokáže dokonale přivést do rozpaků i přátele o dvě generace mladší. V témž „volnomyšlenkářském“ duchu se nesla i výchova jejích dvou dětí, dcery Libby (Simona Postlerová) a syna Nicka (Ondřej Brousek). Ti všichni, spolu s doktorem a „rodinným přítelem“ Peterem (Svatopluk Skopal) a mladým chlapcem „s tajemstvím“ Danielem (Ondřej Rychlý), zde stráví několik měsíců, které jim dají nahlédnout pod opiový, alkoholový opar a obnaží všechnu jejich bolest, citové deficity i zištnost, aby je nakonec dovedly ke smíření s rodinou i se sebou samými.
Výrazně autobiografický dramatický debut britského autora Stephena Beresforda se stal jednou z hlavních událostí londýnského divadelního podzimu 2012. Nehledané, prožité téma, jakož i vlastní herecká zkušenost autora s sebou přinesly šest skvělých hereckých příležitostí, ve kterých jsou zastoupeny tři generace mužů a tři generace žen. Hra, třebaže je o sto let mladší, upomene svojí atmosférou i řadou motivů na Čechovův Višňový sad. Zpod impresionistické slupky (hra je rozčleněna na tři dějství: léto – podzim – zima) se pozvolna vylupuje drama jedné rodiny, které Beresford zábavně rozehrává s citem a pochopením v současné světové dramatice nevídaným.
Inscenace Petra Kracika nabídla několik velkých hereckých příležitostí, kterých herci DnV bohatě využili. Danielu Kolářovou navrhlo na Cenu Thálie umělecké vedení divadla, Simonu Postlerovou zařadila do širšího výběru na nominaci na Thálii odborná porota, která také navrhla Ondřeje Brouska za roli Nickyho jako jednoho ze tří nominandů v kategorii mužský herecký výkon.
Derniéra se uskuteční 2. dubna 2015, bude 22. představením této inscenace.
V osamělé vile v italské Umbrii nalezneme pokoj zařízený jako trůnní síň císaře Jindřicha IV. v jeho sídle v Goslaru. Před více než dvaceti lety zde při karnevalu, jehož součástí byla i jízda na koních v historických kostýmech, spadl jeden z účastníků z koně. Úder do týla způsobil, že splynul s postavou, již si pro maškarní vyvolil. Stal se německým císařem Jindřichem IV., vedoucím boj s papežem Řehořem VII. a chystajícím se k pochodu do Canossy. Od té doby je uvězněn ve své představě, vzdálen 900 let od našich dnů, a čtyři najatí komedianti mu den co den hrají dvořany z 11. století. Jednoho dne však před domnělého Jindřicha IV. předstupuje delegace v dobových převlecích, aby ho z jeho šílenství vyvedla…
Jindřich IV. patří k nejslavnějším hrám italského dramatika a prozaika Luigiho Pirandella (1867–1936), nositele Nobelovy ceny za literaturu. Představuje nejen vrchol autorovy dramatické tvorby, ale zároveň i vrchol moderního světového dramatu vůbec. Pomocí důmyslného zrcad-lení současných postav s postavami historickými odkrývá Pirandello s až detektivní gradací složitý milostný trojúhelník, na jehož pozadí získává původní jednoznačná lékařská diagnóza stavu „šílencova“ povážlivé trhliny… Mimoděk nás pak přivádí k otázkám masky a tváře, identity a věrnosti sobě samému.
Roli Jindřicha IV. nastudoval v inscenaci Michala Vajdičky Jiří Dvořák. Vinohradské „rodinné stříbro“, které svým výkonem v této roli na konci 60. let vytvořil Miloš Kopecký, svým hereckým mistrovstvím vycídil do nebývalého lesku. Dvořákova Jindřicha ocenilo umělecké vedení DnV návrhem jeho nominace na Cenu Thálie.
Inscenaci uvádíme ještě 11. 3. a 17. 4. a 20. 5., kdy bude mít derniéru – při stejném počtu repríz, jako měla předchozí inscenace s Milošem Kopeckým.
Už jen do konce sezony, do červnové derniéry se také můžete setkávat s dvojicí nerozhodných milenců, čekajících na zastávce v noci na vlak, který, kdo ví, zda vůbec přijede…
Skvělá komorní básnivá a hluboce existenciální hra Josefa Topola, kterou napsal pro legendární Divadlo za branou v 60. letech, ožila v roce 2012 v inscenaci Michala Pavlíka zejména díky jedinečným hereckým výkonům Jany Strykové a Pavla Baťka. Její uvedení zahájilo dramaturgickou řadu komorní české a slovenské dramatiky v naší divadelní zkušebně.
Hrajeme 23. 4. a 19. 5.
–red–
