Inspicient Karel Hovorka mladší na svém pracovišti
u inspicientského pultu
Pokračujeme v pohledu na moderní historii Divadla na Vinohradech očima lidí, kteří v různých profesích zasvětili této scéně podstatnou část svého pracovního i osobního života…
Inspicient Karel Hovorka mladší působil ve „své roli“ v Divadle na Vinohradech nepřetržitě 47 let – od roku 1967 až do června 2014. Povolání vinohradského inspicienta ostatně převzal od svého tatínka, a tak je jako málokdo schopen vysvětlit, v čem spočívá podstata této velmi důležité divadelní profese…
„I když někdy samozřejmě záleží na tom, se kterým režisérem nebo s jakou hereckou partou děláte, podstata práce inspicienta je vždy stejná: organizovat proces zkoušení, a hlavně připravit jednotlivé zkoušky. Inspicient se musí domluvit s režisérem, jak by měla zkouška probíhat, a podle toho zkoušku připravit společně s herci i se všemi dalšími profesemi, které se na zkoušce podílejí – s rekvizitářem, s technikou. Nic nesmí chybět, pro každý obraz ve hře musí být postavena správná scéna... Náročnější je to při hlavních zkouškách nebo při generálce, kdy je třeba sladit dohromady všechny složky včetně provaziště, zvukařů, osvětlovačů, inspicient je v kontaktu i s vlásenkáři, s krejčovnou – prostě musí zařídit první poslední, co si režisér pro zkoušky přeje mít k dispozici, a navíc je ještě potřeba udělat to tak, aby při zkouškách vládla pohoda a hercům i všem ostatním se dobře pracovalo. K tomu inspicient potřebuje jistý organizační talent a samozřejmě také důkladnou znalost chodu divadla.“
Práce inspicienta začíná první čtenou zkouškou a končí derniérou. Po generálce režisér inspicientovi představení „předá“, režisér sice dochází na představení jako umělecký dozor, a pokud je to nutné, dává doplňující pokyny hercům i dalším složkám, ale představení pak už nadále řídí inspicient sám. Pokud nastane nějaký problém – a těch se může v divadle objevit celá řada, musí ho inspicient operativně řešit – je na něm, aby rozhodl, co se bude dít, když během představení například dojde k nějaké závažné technické závadě, přestane fungovat točna, světla, propady, vypadne zvukové zařízení atd. Inspicient rozhoduje, jestli se představení přeruší, co se oznámí publiku, domluví se s herci, zvukaři, osvětlovači a všemi zainteresovanými, zda je možné představení dohrát do konce, nebo jestli divadlo pošle diváky domů a nabídne jim náhradní představení…
Jaromír Hanzlík (Ivan Bezprizorný)
a Jan Hartl (Mistr) v inscenaci Mistr a Markétka,
r. Jar. Dudek, 1989„Sám jsem podobnou situaci zažil několikrát,“ říká Karel Hovorka, „při jednom představení Macbetha za mnou na začátku 2. půlky přišel strojník a oznámil mi, že přestaly jezdit tzv. stoly, jevištní zvedací plošiny – zřejmě vypadly pojistky, přesnou příčinu neznal. V závěru hry režisér připravil důležitý souboj, který herci s choreografem dlouho nacvičovali, používali při něm těžké dvouruční meče a vzhledem k choreografii bylo jasné, že bez pohyblivých stolů by tahle scéna nešla odehrát. Okamžitě jsem nechal spustit oponu a divákům jsme oznámili, že na chvíli přerušujeme představení, sezval jsem všechny na jeviště a vysvětlil jim situaci (telefonicky jsem ihned informoval také ředitele divadla) a herci se rozhodli představení dohrát s tím, že si při souboji dají pozor a neublíží si. Skutečně jsme dohráli a dobře to dopadlo. Takové situace mohou nastat kdykoli. Nejtěžší hrou, kterou jsem inspicíroval, byla dramatizace Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Tři hodiny nepřetržité práce, ale stálo to za to! V každé hře jsem měl svá oblíbená místa a těšil se, že u toho mohu být.“
Inspicient řídí představení pomocí inspicientského pultíku, umístěného v portále, kde má k dispozici mikrofon, tzv. svolávačku, zavedenou do všech místností divadla – jeho hlášení slyší každý herec v šatně i technické složky ve svých místnostech. Inspicient volá všechny, kdo budou v následujících scénách na jevišti i v zákulisí potřeba při práci. Na Vinohradech ovšem na rozdíl od jiných divadel inspicient nestojí pouze v portále, ale pohybuje se po celém zákulisí. Někdy ovšem vyžaduje práce inspicienta specifický přístup. „Když jsem před mnoha lety pracoval s takovými hereckými bardy, jako byli pánové Vladimír Šmeral nebo Otomar Korbelář a další, mnozí oceňovali, když jsem za nimi přišel před výstupem, chvíli jsme si povídali a pak jsem je na určitý ,šlágvort‘ poslal na jeviště. Byli na to zvyklí… Naučil jsem se –
a moji kolegové to také dělají – řídit představení v prostoru. Ve většině divadel bývá inspicient po celou dobu představení na jednom místě, na Vinohradech je to jinak. Vyhovuje mi pohybovat se v zákulisí, protože pak přesně vím, co se v portálech v tu chvíli děje, a můžu okamžitě reagovat,“ vysvětluje Karel Hovorka.
(pokračování v příštím čísle)
