Vážení čtenáři

myslím, že je mnoho diváků, pro které divadelní prázdniny znamenají dva měsíce lenošení a odpočinku. Realita je ale trochu jiná. Například během léta mnozí herci natáčejí, protože produkce se nemusí ohlížet na běžný divadelní provoz, někteří herci o prázdninách hrají, protože je mnoho letních představení pod širým nebem… Divadelní prázdniny se tak, i pro ředitele, scvrknou jen na několik dnů, možná týden nebo dva, které je možné trávit podle svého. Byl jsem asi třikrát na rybách, je to můj nejoblíbenější koníček, a připravuji si režijní poznámky pro příští sezonu a v těch největších vedrech mně znějí hlavou ty nejkrásnější verše Romea a Julie. Občas mívám takzvané herecké sny. Mluvil jsem o tom s mnoha kolegy a zjistil, že podobný sen se zdál snad každému v nejrůznějších variantách: stojíte na jevišti v dekoraci, kterou neznáte. Na sobě kostým, který jste nikdy neviděli, ostatní na vás upírají nešťastné a zoufalé pohledy, jako „už sakra mluv“, a vy nevíte, ve které jste hře, jaký je text, a dokonce ani koho hrajete. Po takovém hrůzném snu ráno sáhnete po scénáři a raději si roli, která vás po prázdninách čeká, znovu zopakujete. Snad se ten můj prázdninový sen nestane skutečností, až bude v září premiéra Rodu Glembayů!

Hezký zbytek léta,

Tomáš Töpfer