Když jsem před třemi lety požádal pana Karla Krause, zda by pro Moravské divadlo Olomouc nezrevidoval svůj pětašedesát let starý překlad Georgese Neveuxe Žaloby na neznámého, netušil jsem ani, kolik jeho životních lásek tímto titulem propojím. Jistě mezi ně patřil už od dětství dobře pěstěný vztah k francouzské kultuře, jakož i důvěrný vztah k olomouckému divadlu, kde mimo jiné dovedl ke světové premiéře Topolův Konec masopustu. Především však v něm pozapomenutá Neveuxova hra spustila interní projekci vzpomínek na Jiřího Frejku, jeho prvního ředitele a učitele, který tehdy na Vinohradech překlad inicioval, ale už jej neprotlačil ideologickým sítem „Vítězného února“. Mimochodem, text francouzského originálu Žaloby na neznámého, který jsem pro pana Krause opatřil, doprovázely v pařížské La Revue Theatrale z roku 1947 fotografie z Frejkovy vinohradské inscenace Neveuxova Thesea mořeplavce. Ano, i tak si tehdy vedlo české divadlo!
Na Vinohrady si s sebou tehdy pětadvacetiletého Karla Krause přivádí po druhé světové válce Jiří Frejka jako lektora, a pak dramaturga. Pro Krause, který zpětně za svůj nejsilnější divadelní zážitek z dětství označí Frejkovu inscenaci Fuente Ovejuny Lope de Vegy (Národní divadlo, 1935), to musela být zkušenost iniciační. Frejka od počátku hojně využívá jeho schopností překladatelských, pro Frejkovu první poválečnou inscenaci přeloží 14. červenec Romaina Rollanda. Zásadním (neboť společným) se toto angažmá ukáže být pro Krause také díky setkání s hercem Otomarem Krejčou, Frejkovým Macbethem, se kterým – už co režisérem – později vytvoří významnou éru v Národním divadle a v následných Divadlech za branou (s příslušnými pořadovými čísly). Z výrazných vkladů dramaturgických zmiňme alespoň první uvedení novinky Maxe Frische Čínská zeď (1947), ke které Krausovi a mladému režisérovi Jaromíru Pleskotovi (další do budoucna významné setkání) Frejka požehná, ač sám s její modelovostí zdaleka tak nesouzní, či vlastní Krausovu dramatizaci Jiráskovy Filosofské historie (1949). Karel Kraus byl z Vinohradského divadla vyhozen roku 1950 (kterýžto průběh výkonu profese dramaturga opíše jeho divadelní život ještě několikrát), současně s vynuceným odchodem Jiřího Frejky a přidělením Městského divadla armádě.
V polistopadové éře byly na jevišti Vinohradského divadla inscenovány Krausovy překlady Molièrova Zdravého nemocného a Dona Juana, naposledy pak Bláznivá ze Chaillot Jeana Giraudouxe a Beaumarchaisova Figarova svatba (2008).
Karel Kraus, zásadní český divadelní dramaturg, překladatel a esejista, zemřel 15. března ve věku 94 let.