O divadle se praví, že je „uměním okamžiku“. Veliká mobilizace tvořivosti a skutečně tvrdé práce se soustředí k premiéře – ta se uskuteční a naši tvořivost a sílu si nárokuje další připravovaná hra. Jakmile po představení spadne opona a dozní potlesk, vtrhne na scénu jevištní technika a celý ten kouzelný svět dohrané hry za několik desítek minut zmizí, aby udělal místo jinému. Pomíjivost divadelní skutečnosti je, právě tak jako divadlo celé, obrazem našich životů. Jsme si jí vědomi, a přesto s ní nejsme smířeni. Myslitel a divadelník Goethe ne nadarmo vložil do úst Faustovi ďáblem našeptanou větu: „Ó okamžiku, jak jsi krásný, prodli jen.“
Od začátku sezony jsme pro své publikum nastudovali několik činoherních inscenací, které se prostřednictvím atraktivních a emocionálně nabitých příběhů snaží reflektovat žitou skutečnost naší společnosti. Diváci, kteří dali novým inscenacím důvěru a přišli do divadla, dřív, než se o inscenaci začalo mluvit, v naprosté většině odcházeli zaujati, zasaženi a řada z nich byla obdarována posilujícím zážitkem katarze. K okamžikům těchto inscenací, po nichž by člověk chtěl, aby s ním zůstaly, jistě patří obraz ohrožené rodiny, kterou se bezmocně a pateticky snaží udržet „holýma rukama“ pohromadě Václav Vydra jako Učitel ve Frischově strhující Andoře. Okamžik, kdy se Luboš Veselý (Stařík) postaví čelem výhrůžkám a přetne tak zdánlivě nekonečný řetěz nepřiznaných vin v Barč-Ivanově napínavé hře Dva. Okamžik, kdy Andera Elsnerová (Trudi) jako nevěsta strhne ze svatebního stolu ubrus, či komediální okamžik, kdy Jan Šťastný (Krum) není schopen donést pod matčiným (Lilian Malkina) bedlivým pohledem lžíci s polévkou do úst v černé komedii Nesnesitelné svatby. A určitě také okamžik, kdy Jiří Dvořák jako Pirandellův Jindřich IV. „odjíždí“ na svém kašírovaném koni do groteskní války o pravou skutečnost své zraňující lásky.
K těmto okamžikům se rádi vracíme při reprízách a budeme šťastni, rozhodnete-li se je sdílet i vy. Teď jsme už ovšem plně soustředěni na inscenace, které pro vás připravujeme ještě v této sezoně. Daniela Kolářová, Simona Postlerová, Svatopluk Skopal a Ondřej Brousek spolu s benjamínky souboru už naplno pracují na inscenaci Beresfordovy hry Poslední z Haussmanů, hitu londýnské sezony 2012/2013. V březnu vtrhne na scénu řada komediálních herců v potrhlé viktoriánské Pinerově frašce Soudce v nesnázích. Věřím, že Preissův nejkorektnější ze všech soudců na dobrodružném útěku před policajty, kteří ho vyhmátnou v hodinovém hotelu, nám takových okamžiků, které ulpí, nabídne víc než dost. A to ho ještě do konce sezony bude následovat třeskutá situační komedie Bytná na zabití, v níž se jedna svérázná a roztomile archaická stará dáma dokáže sama vypořádat s kvintetem zlodějů, předstírajících, že jsou amatérskými hudebníky. Naplno už také připravujeme s režisérem Martinem Hubou slavnou Krležovu hru Vrazi a falešní hráči (Glembayové) s Dagmar Havlovou a Tomášem Töpferem. Budeme ji premiérovat v září, no a potom připravujeme…
Dost. Jsme teprve v poločase sezony 2013/14, a nepředbíhejme se. I když máme řadu plánů, o nichž věříme, že publikum dokážou potěšit, užijme si společně na obou stranách rampy přítomné chvíle a skutečně bohatého repertoáru, který dnes naše divadlo nabízí.
– dral –