Na prstech jedné ruky už můžeme spočítat týdny, které nás dělí od prázdnin. Všichni už před sebou vidíme letní dny, které doufáme naplnit podle svých představ. I když si ale sebevíc budeme užívat dovolenkových zážitků, napadne nás jistě, na co že se máme těšit ve všedních dnech podzimu, zimy a jara. Pravidelní návštěvníci našeho divadla se snad zatěší i na novinky, které v příští sezoně připravujeme. Dovolte mi proto vás trochu navnadit.
Pro herce do zkoušek a pro vás posléze ke zhlédnutí na jevišti jsou připraveny silné příběhy, scénicky vyprávěné v různých žánrech. To, co mají společného, kromě své původnosti, poutavosti a napínavosti (jde přece o dramata opravdu významných a osvědčených autorů), je také důraz na vztah jedince, chcete-li hrdiny, ke společnosti.
My dnes v naší společnosti prožíváme ne právě snadnou dobu, která převrací a stále bere v potaz hodnoty, které tuto naši pospolitost vytvářejí. A tak se – každý z nás – ať chce či nechce – ocitá v situacích, kdy musí volit, zda se podrobí síle, zda ustoupí nutnosti, zda bude brát ohled na jiné lidi, či upřednostní svůj zájem, zda bude jednat podle svého uznání a touhy, nebo se konformně zařadí a přizpůsobí. Ta volba není zpravidla nikdy jednoduchá, nevolíme přece mezi temným zlem a oslňujícím dobrem. Jak zůstat sám sebou a nevyřadit se z lidské sounáležitosti? Čeho se držet při svém rozhodování v tomto odkouzleném, sekulárním světě? Jistěže hodnot – ale kterých? O hodnoty, které vytvářejí z jedinců pospolitost uznávající přirozeně řád lidského světabytí, se dnes vede každodenní dramatický zápas. Proto je dnes tolik lidí zmateno a ve společnosti dostatku a přebytku propadá úzkosti, kterou skrývá v osamělosti. Hlediště divadla, ve kterém společně spoluprožíváme příběh hrdiny, poukazující právě k onomu zápasu o lidské hodnoty, ke smyslu našich životů, je místem, které nás z úzkostné osamělosti může osvobodit. A neděje se to jen smíchem, který přináší chvilkovou úlevu. Děje se to skrze zjištění, že se svými pocity, obavami, nadějemi nejsem opuštěný a sám, že lidé okolo mě reagují – díky divadelně vyprávěnému příběhu – na tytéž podněty, že tyto společné reakce dokazují, nakolik ony zpochybňované lidské hodnoty vnímáme, přes veškeré úsilí manipulátorů, většinově obdobně. Funguje-li divadelní zobrazení lidského osudu, není v hledišti nikdo se svými starostmi sám.
Kašpar H. (Dítě Evropy), historická detektivka a současně moderní mýtus o zločinu páchaném na lidské duši, hra domácího autora (autora těchto řádků), otevře v režii Natálie Deákové příští sezonu hned v září. Režisér Martin Čičvák potřetí s Ondřejem Brouskem prozkoumá meze společenské výlučnosti hrdiny v inscenaci slavné Camusovy hry Caligula o šíleném(?) římském císaři. Bezesporu nejslavnější hrou o lásce vzdorující rodovým předsudkům je Shakespearova tragédie Romeo a Julie, kterou s mladičkými herci v titulních rolích nastuduje Juraj Deák s premiérou před Vánoci.
Mytický sochař Pygmalion se zamiloval do své sochy, kterou se pokusil naučit mluvit a chovat se podle jeho představ. Tato látka dala vzniknout stejnojmenné věčně živé komedii G. B. Shawa, kde láska výchovu k přizpůsobivosti rozbije napadrť. A ještě jeden komediální klasik se objeví zjara na repertoáru divadla – témata z několika her J. N. Nestroye zpracovali Karel Kraus a Zdeněk Mahler do společenské frašky Provaz o jednom konci. Co se stane, můžeme-li splnit všechna svá přání?
V nové zkušebně divadla se v příští sezoně pokusíme oživit četnost hraní a po dobrých zkušenostech s uvedením komorních českých a slovenských dramat vám nabídneme jejich cyklus, plánujeme uvedení her Lenky Lagronové (Nikdy), Terezy Verecké (I-Job) a Ladislava Smočka (Piknik).
A to zdaleka není všechno. Věřím, že vy se budete těšit na naše nové inscenace a my zase na vaši přízeň a návštěvu. Krásné léto a po prázdninách na shledanou.
