Sto let oddané a neopětované lásky, sto let touhy, která je zneužívána a zrazována, sto let naděje ve změnu k lepšímu a jejího soustavného zklamáváni, sto let víry ve zrod nového, lepšího člověka, místo nějž však přijde generace pragmatických egoistů. Sto let obdivu k ruské duchovnosti a kultuře a sto let hrůzy z ruské mužické velkopanskosti. Sto let našeho milovaného i proklínaného, vytouženého i nedobrovolného soužití s fenoménem Ruska. To vše násobeno polskou historickou zkušeností a groteskním nadhledem jednoho z nejgeniálnějších moderních autorů. To je terén, ve kterém své zacyklené osudové lásky prožívají hrdinové hry Láska na Krymu, kterou loni zemřelý a u nás dobře známý autor Slawomir Mrożek vizionářsky napsal už na začátku 90. let. Tehdy i my jsme se hodně utěšovali nadějí ve vítězství lásky a pravdy, abychom se dožili dneška.
Mrożek ovšem nenapsal hru o skutečném Rusku, ale o Rusku literárním, o obrazu Ruska, jak se jeví skrze jeho geniální autory. Jeho komedie je plná elegantních odkazů k velikánům ruské literatury. Mrożek nenapsal ani zesměšňující parodii či myšlenkově levný pastiš, žádnou protiruskou hru. Jeho psaní bylo naopak vedeno na jedné straně hlubokou znalostí a obdivem k ruské literatuře, sledující kalvárie ruské inteligence v bouřlivě se proměňující společenské realitě, na straně druhé obavami: „Bojím se o Rusko. O Rusko A. P. Čechova.“ Mrożek svůj strach artikuloval, tehdy zdaleka ne všemi chápán, v polovině 90. let. Dnes je tento strach v Evropě přímo hmatatelný, a právě dějiště hry, Krym, v tom hraje svou podstatnou úlohu.
Žánrové vymezení hry – tragická komedie – je samo o sobě protikladné. Paradoxy se brilantní hra jen hemží. Tragické lásky a zničené lidské osudy jsou vyjádřeny v dialozích plných excelentního slovního humoru. Děj hry je připoután k „prázdninovému“ místu na Krymu – ale její čas se rozpadá a obejme opravdu celé dvacáté století. Vidíme tu v jednom strhujícím uměleckém obrazu předpoklady společenských změn i jejich důsledky.
Hru jsme zařadili do repertoáru v linii uvádění tvorby významných moderních evropských autorů rovněž kvůli její nečekané společenské rezonanci a zejména s ohledem na vynikající herecké příležitosti. Kromě předních herců současného vinohradského souboru (I. Řezáče a M. Frösslové v hlavních postavách, A. Elsnerové, L. Juřičkové, P. Rychlého či L. Švormové) uvidíte v inscenaci uměleckého šéfa Juraje Deáka ve významných rolích i nadějné nové tváře – V. Jílka, A. Černou, T. Dastlíka a J. Maryška.
–dral–
Premiéra 19. 12. 2014
