Jednou z prvních rolí Jaroslava Satoranského na Vinohradech byl Troilus v dramatu
W. Shakespeara Troilus a Kressida. Roli Kressidy hrála Hana Maciuchová, režie S. Remunda, 1966.
Jaroslav Satoranský nastoupil do vinohradského souboru v roce 1966, a jak sám říká, měl štěstí, že jako nový člen souboru získal spolu s Jaromírem Hanzlíkem místo v dnes už téměř legendární dolní šatně, kde seděli herci Vlastimil Brodský a Jiří Pleskot a inspicienti v čele s Karlem Hovorkou starším. Tohle skvělé pánské společenství žilo svým samostatným životem a kromě toho se všichni intenzivně účastnili společného dění, které se většinou odehrávalo právě v rekvizitárně. „Asi tak půl roku po svém příchodu jsem chodil po divadle ,v předklonu‘, protože kolem byli samí mistři. Zpočátku jsem do jejich hovorů příliš nevstupoval, spíš jsem jen nábožně poslouchal. Pánové většinou vyprávěli historky, které zažili – měli už kus života za sebou – a já jsem ve srovnání s nimi ještě ani neměl co vyprávět. Jára Hanzlík byl jiný typ, ten to navzdory svému mládí s těmi ,bardy‘ uměl hned. Vzpomínám si, že třeba s oblibou v rekvizitárně zvedal telefon a vážně se ohlašoval jako ,sklad herců‘…
Občas do rekvizitárny zašly i dámy – Jiřina Jirásková, Karolina Slunéčková, Jana Štěpánková, Iva Janžurová, Gabriela Vránová, ale většinou zde vládl spíše pánský druh humoru. Soutěžilo se třeba o to, kdo zazpívá nejpeprnější písničku, nebo se někteří kolegové vzájemně krásně, vtipně a elegantně uráželi a ostatní se tím královsky bavili. Občas se odehrály téměř neuvěřitelné situace: starého pana profesora Hlavatého, který byl členem Vinohradského divadla od roku 1929, okolí vyprovokovalo k tomu, že přednesl monolog ze hry, v níž účinkoval jako mladík. Skvělý byl i Vladimír Bičík, herec a úžasný karikaturista. Dalším vzácným členem souboru, s nímž jsme prožili hodně legrace, byl Karel Houska, řečený major Houska.
Radovan Lukavský
rád poseděl
v rekvizitárně
s vinohradskými kolegy,
tato fotografie
je ze zkoušek
inscenace Višňový sadz února roku 2008.R. Lukavský v ní
nastudoval roli Firse,
ale několik dní
po premiéře zemřel.
Tahle přezdívka pocházela z doby, kdy bylo Vinohradské divadlo armádní scénou, herci měli vojenské hodnosti a po divadle chodili v uniformách. Pro nás to byl ale především zlatý děda Houska.“ K hlavním hybatelům dění v rekvizitárně v té době patřili podle vzpomínek Jaroslava Satoranského zejména Josef Bláha, který měl ve zvyku vždycky postávat zády ke dveřím a vyprávět, dále pánové Pleskot, Brodský, Racek a Prachař, ten měl jako jeden z mála své stálé místo na židli vedle divadelního trezoru na zbraně. Když si někdo neinformovaný na chvíli sedl na jeho místo, všichni se bavili tím, jak Ilja Prachař přešlapuje okolo a čeká, kdy se jeho místo zase uvolní. K důležitým postavám rekvizitárny patřil samozřejmě Miloš Kopecký, který dokázal svým suchým humorem a nadhledem nenapodobitelně a „úsporně“ komentovat některé dobové situace. Ostatně, bylo v 70. a 80. letech zvykem v rekvizitárně debatovat o politice? – ptám se Jaroslava Satoranského. „Ne, o politice se nemluvilo vůbec, každému bylo jasné, jak se věci mají. V souboru byli samozřejmě i straníci, třeba Jaroslav Moučka nebo Jiřina Švorcová, ale nevím o tom, že by někomu z nás vědomě ublížili. Jediný člověk, před kterým bylo třeba se mít na pozoru, byla Světla Amortová. Když přišla do rekvizitárny, najednou hovor utichal, všichni začali mít naspěch a odcházeli do šaten. Jinak vládla i v těchto letech v rekvizitárně pospolitost a nepamatuju si, že bych prožíval strach nebo kolem sebe pociťoval vzájemnou nevraživost. Jednou jsme třeba v rekvizitárně sledovali společně televizní projev Gustáva Husáka, stáhli jsme zvuk a Olda Kaiser ho skvěle daboval, samozřejmě se všichni tímto neodolatelným dabingem velice bavili a nestalo se, aby někdo někoho udal.“
Do vinohradské rekvizitárny se Jaroslav Satoranský vrací pravidelně a nepřetržitě téměř půl století. Rád s ostatními kolegy posedí a cítí se tam „mezi svými“ s vůní kávy příjemně.
Káva byla v rekvizitárně neodmyslitelným rituálem vždycky, vinohradský zvukař František Vondřich dokonce vyrobil speciální zvukový reklamní spot na kávu rekvizitáře Leoše Hanzla a pouštěl ho pak ostatním pro radost. Dnes tu vládne rekvizitářka Květa Krejzová, a když do souboru přicházejí hosté nebo noví členové souboru, brzy také oni podlehnou kouzlu neopakovatelného společného posezení v místnosti plné rekvizit.
