„A co bych vám měl říkat? Pod námi fosfor čadí na všechny strany, topíme se, užasle tu stojíme – co vám mám povídat? Jestli jste nikdy nebyla na sopce, potom nemáte nejmenší ponětí, jak ten dým z kráteru fosforovitě čadí. A jak je z toho člověku na zvracení!“
Tyto věty vmete v závěru hry neurotický bohém a nepraktický intelektuál Leon (Ondřej Brousek) do očí své nevlastní matce a bývalé milence baronce Castelliové (Dagmar Havlová), která, obrazně řečeno, žasne nad nádherou sopečné erupce se sklenkou šampaňského v ruce, zatímco svět tři století a řadu generací budovaného impéria rodu Glembayů mizí pod spalující lávou skutečnosti, která nezadržitelně prorazila na povrch mohutnou krustou lží a předstírání.
Krležovi v jeho mistrovském dramatu stačí několik hodin, aby skutečnost rodu oligarchů, potlačovaná vydíráním a úplatky (placenými navíc z vydlužených peněz), zastrašovaná zkorumpovaným právem a koupenými novináři, zastíraná zdáním vzdělanosti a předstíráním kulturnosti, umlčovaná populistickými žvásty o pracovní příležitosti vytvářejícím podnikatelství a velkorysé nadační péči o chudé a potřebné, aby tato odpor vzbuzující skutečnost, kterou přitom všichni mají před očima, ale nikdo ji nechce vidět, vyvřela ve své osvobozující, ale současně destruktivní podobě a zničila spolu s přepychem přetvářky nemilosrdně celou existenci rodiny.
Máme-li dnes při sledování hry napsané v roce 1929 a situované do roku 1914 pocit déjà vu, je to určitě i tím, že krize společnosti v našem civilizačním okruhu, záměrně nepřesně a útěšně označovaná pouze jako krize hospodářská, má s Krležovým vizionářským obrazem mnoho společných rysů. Kromě strhujícího děje, zničujících vášní, velkého dramatického napětí a tematické aktuálnosti nabízí Glembayové také výjimečné herecké příležitosti.
Divadlo na Vinohradech uvádí text v novém překladu Jakuba Novosada a k režii pozvalo vynikajícího slovenského herce, režiséra a hereckého pedagoga Martina Hubu. Drama přímo vyzývalo k tomu, aby bylo přečteno dnešní zkušeností a aby vinohradské herecké osobnosti přinesly svébytnou interpretaci. Vedle D. Havlové, T. Töpfera a O. Brouska se s velkými úkoly potkali také Z. Vejvodová, P. Kostka, M. Novotný a L. Veselý.
–dral–
Premiéra: 12. 9. 2014
