„Nevěřím, že by jevištní podoba této filmové scény mohla být z poloviny tak účinná,“ nechal se roku 1984 slyšet Peter Shaffer, když vzpomínal na vrcholnou sekvenci Formanova snímku, ve které na smrt nemocný Mozart diktuje Salierimu partituru Requiem. Po zhlédnutí hlavních zkoušek vinohradské inscenace – tedy v době, kdy jsou psány tyto řádky – by se užuž chtělo se Shafferem polemizovat. Ale nepředbíhejme. Nezakřikněme! Ostatně, vlastní hra Amadeus je plná nezdařených premiér – okázalých, zakázaných, prozívaných. Proto nechvalme dne před (premiérovým) večerem.
A přece by se toho chtělo tolik prozradit! Jak strhující tečky nachystal režisér Martin Čičvák na závěr obou půlek inscenace. V té první Mozartova hudba popře zákony gravitace, v té druhé překlene Salieri během jediného monologu dvaatřicet let. V soupisu inscenačního týmu by pak měl být správně uveden i W. A. Mozart, neboť jeho hudba se stala významným temporytmickým komponentem (dle Shaffera se má celé drama odehrát „s onou svižností, elegancí a energií, jimiž tolik proslula Mozartova hudba“).
Jistě že jde o střet umělce komponujícího pracně a podle pravidel s umělcem rozevlátým, tvořícím takříkajíc z jedné vody načisto (v podstatě romantická představa o tvůrčím géniovi). Shaffer nicméně svého Salieriho na některých místech diskvalifikuje až přespříliš, to když ho například u příležitosti Mozartova uvítání nechá zkomponovat „velice průměrný kus“. Formanovo filmové řešení (na němž se však, zdůrazněme, podílel i autor divadelní hry) zdálo se nám znamenité v tom, že „Pochod“ přehrává Mozartovi sám císař Josef II. Scénu lze pak interpretovat i tak, že skladba byla napsána s ohledem na limity panovníkových interpretačních schopností.
A právě o tento vyrovnaný zápas (a vyrovnanou hereckou souhru) běží ve vinohradském Amadeovi. O ty dvě spojité nádoby: Mozart (Ondřej Brousek) – Salieri (Jiří Dvořák). Oč horší je být věčně druhý než věčně dvacátý, třicátý, stý… Salieri zahubí Mozarta. Ale nezahubí zároveň Mozart Salieriho? Tím, že mu vstoupí do života? A že je to nějaké entrée! Nepřestává mne fascinovat první Mozartova replika (navíc v porovnání s rétorickou povahou promluv Salieriho), kterou Shaffer předepsal tomuto hudebnímu velikánovi. Zní: „Mňau!“ Nač ale řečnit obšírněji, když za vás tak průkazně promlouvá vaše hudba!
–mil–
Peter Shaffer:Režie:Premiéra:AmadeusMartin Čičvák7. 11. 2014
