S Květou Krejzovou hovoříme o minulosti a současnosti legendární vinohradské rekvizitárny, která je pojmem nejen mezi herci a divadelníky, kteří kdy Vinohradským divadlem prošli…
Květa zde pracuje nepřetržitě od roku 1973 a dosud se podílela na 224 inscenacích. Zaučoval ji zkušený rekvizitář Leoš Hanzl, kolegy přezdívaný Prapták, který novicce hned na začátku poradil, že si v této důležité místnosti musí vybojovat svůj prostor, protože jinak se mezi hereckými bardy nehne. Vybavil ji i další užitečnou radou: „To, co slyšíš tady, patří jenom sem, i když to není nic ve zlém a jde většinou o legraci.“ Květa si to pamatuje dodnes a tuhle moudrou radu předává novým kolegům.
Když herci přicházejí do divadla na zkoušku nebo na představení, většinou nejdou rovnou do šatny, ale zastaví se právě v rekvizitárně. Káva od Květy Krejzové je totiž rituál, a tak si všichni často při zkoušce odnášejí svůj hrnek i do portálu. Postupně se vytvořil zvyk pořádat po premiérách společný přípitek, začal s tím v 80. letech režisér Jaroslav Dudek po jedné ze svých premiér, když chtěl poděkovat hercům. A vznikla tradice, kterou si všichni zamilovali. Teď je už pravidlem připravit po premiéře pohoštění, na jehož přípravě se podílejí i další obětavé divadelní duše. Do rekvizitárny se v tu chvíli nahrne spousta lidí, vejde se jich tam třicet, někdy i víc. „A vybojovat si svůj prostor je pak hodně obtížné,“ směje se Květa při vzpomínce na rady svého předchůdce.
Kouzlo téhle místnosti spolehlivě funguje i na spřátelené divadelníky a na hosty. Velmi rád tu sedával Václav Havel, když chodil na představení, ve kterých hrála jeho žena. Přicházel o něco dřív, aby mohl aspoň na chvíli v rekvizitárně pobýt. Jednou s sebou přivedl i Madeleine Albrightovou, která byla tehdy v divadelním zákulisí vůbec poprvé a okouzlily ji šuplíky plné rozmanitých věcí… Je to zkrátka magické místo, které lidi přitahuje. Když se zastaví v divadle někdo z bývalých členů souboru, vždycky jde nejdřív do rekvizitárny, ochutná kávu, rozhlédne se kolem sebe a spokojeně konstatuje: „Máš to tady stejný, všechno je při starým, to je dobrý…“
Je tu živo od rána, Květa ještě před zkouškou odemyká dveře a některý z herců pravidelně postává na chodbě u dveří a ptá se: „Už máš kafe?“ A pak začíná každodenní „šrumec“! Někdy je to velký nápor (při hlavních zkouškách dokonce herci do svého „kávového klubu“ nesmějí vstoupit, dokud není na scéně všechno, jak má být), jakmile je totiž rekvizitárna zavřená, jako by život na herecké chodbě ustal.
Mohlo by se zdát, že Květa a její kolegové jsou divadelní „baristé a kavárníci“, ale oni se především naplno věnují své profesi. Rekvizitář(ka) dostává před zahájením zkoušek od režiséra nebo inspicienta seznam rekvizit. Od výtvarníka se dozví, do jaké doby je inscenace situována, a pak začne shánět rekvizity odpovídající dané době a stylu. Musí být na každé zkoušce i na večerním představení, má na starosti veškeré jídlo a pití na jevišti, a tak když si režisér přeje mít na jevišti červené víno, vaří se červený čaj, pokud scéna předepisuje šampaňské, je třeba koupit perlivý Top topic…
Rekvizitáři se starají také o drobné vybavení scény – např. o obsah polic, hudební nástroje, zbraně, hodinky, brýle, kuřivo, tužky, papíry – myslí na všechno, co herci nosí na jeviště, kromě nábytku. Mají na starosti i oblečení, které na scéně třeba jen visí ve skříni a nikdo si ho za celý večer neoblékne.
Pro práci rekvizitáře je důležité pamatovat si, co kam na scéně přesně patří, a nezapomenout před představením odnést hercům do šaten jejich osobní rekvizity jako např. brýle, hůlky atd. V budově Vinohradského divadla mají rekvizitáři jen malý sklad a mimo ještě velký sklad pro zbraně, které v divadle nesmějí být umístěné trvale, ale pouze tehdy, když hrají v některé inscenaci. Květa Krejzová navíc ráda obchází bazary a vetešnictví a nakupuje věci potřebné do jednotlivých inscenací nebo to, co se „někdy může hodit“. Za léta už zná osvědčené obchody. A aby toho všeho nebylo dost, rekvizitář opravuje drobné vady starých rekvizit… Právě tady se pečuje třeba o cvikry a lorňony, o všechny okouzlující kousky, které tak věrně vyvolávají představu starých, zašlých časů…
(pokračování v příštím čísle)
