V duchovně inspirujícím prostoru Pražské křižovatky (v odsvěceném kostele sv. Anny) bude ve spolupráci Divadla na Vinohradech, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a BodyVoiceBandu, za podpory Nadace Vize a hl. m. Prahy, téměř stovkou účinkujících provedeno v omezeném počtu představení jednoho ze základních děl evropské kultury.
Od 15. století se v různých jazycích a podobách scénicky předvádí či v písních a básních vypravuje příběh Kohokoli (Jedermanna, Everymana), člověka, kterého na vrcholu životních sil překvapí Smrt. Posílá ji samotný Bůh, rozhněvaný tím, že lidé ztratili víru a „mamon se stal jejich vidinou“. Lidem je třeba připomenout, že kdokoli z nás může být v kterémkoli okamžiku života předvolán před Boha, kde bude muset složit účet ze svých činů a úradků.
Text rakouského dramatika Hugo von Hofmannsthala inspiroval vznik řady hudebních děl, dvě z nich, Sibeliova svita a Martinovy písně, budou provedena jako součást tohoto výjimečného nastudování, které nás obrací k základnímu smyslu naší kulturní evropské identity.
Daniela Sobotku, ředitele Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, a Tomáše Töpfera, ředitele Divadla na Vinohradech, jsme v této souvislosti požádali o pohled do zákulisí vzniku celého projektu, který, jak vzpomíná Daniel Sobotka, začal na jaře loňského roku velmi originálně: „Rád chodím do Divadla na Vinohradech na premiéry. A právě když jsem se chystal na premiéru představení Hašler…, přišel za mnou náš orchestrální dramaturg Martin Rudovský a vtiskl mi do ruky lístek s ručně psanou poznámkou. Po úspěšné premiéře jsem se setkal s panem ředitelem Töpferem. V návalu gratulantů ale nebyl čas než na gratulaci. A ovšem předání lístku. Tomáš Töpfer mi zavolal hned druhý den a řekl: „Myslím, že je to výborný nápad.“ Tak se začal rodit projekt Kdokoli…
Mimochodem, na tom lístku bylo napsáno: „V roce 1937 hrál Orchestr F.O.K. živě scénickou hudbu Edvarda Griega k představení Peer Gynt. Co opět zkusit něco společně?“
Co mají Divadlo na Vinohradech a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK společného? V čem jsou si obě umělecká tělesa blízká?
Jak byste představili váš nový umělecký projekt divákům? A proč je uvedení hudebního a dramatického mystéria Kdokoli pro váš soubor výjimečné?
Může být tato spolupráce mezi Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Divadlem na Vinohradech příslibem dalších společných projektů?
Na první pohled jde o dva paralelní příběhy dvou na sobě nezávislých institucí. Průsečíky lze ovšem nalézt, např. už zrození Symfonického orchestru FOK před osmdesáti lety. Dnes už neznáme přesné datum tehdejší schůzky hudebníků, kteří ustavili nový orchestr, ale víme, že se tak stalo v Kmochově restauraci. A to je dnešní kavárna na náměstí Míru na rohu hned vedle Vinohradského divadla. Lze tedy s nadsázkou říci, že FOK se zrodil při pohledu na Divadlo na Vinohradech.
Divadlo na Vinohradech a Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK vždy spojoval pražský kulturní kontext: obě instituce jsou dnes zřizovány hl. m. Prahou a desítky let nepřehlédnutelným způsobem přispívají ke kulturnímu dění v metropoli a jsou také jejími výraznými ambasadory.
Spojuje nás především Praha. A to nejen v tom smyslu, že máme stejného zřizovatele, ale především proto, že obě naše organizace by měly být prestižními a reprezentativními uměleckými tělesy hlavního města. Oba dva, myslím tím i pana ředitele Daniela Sobotku, se o to snažíme a usilujeme, aby se oběma souborům vrátil lesk předních pražských uměleckých institucí.
O tom, kde vznikl dnešní Symfonický orchestr FOK, jsem nevěděl, ale vůbec mě to nepřekvapuje. Vždyť kavárny v Praze nebo třeba ve Vídni ve třicátých letech byly vyhlášené a jejich styl tak neopakovatelný! Není divu, že právě kavárenskému prostředí dnes děkujeme za mnohá literární a dramatická díla. Škoda jen, že těch pražských bohémských kaváren ubývá. Jak rád bych se v nich setkával s kumštýři z jiných oborů. Bylo by to jistě inspirativní.
Jde o jeden z mimořádných projektů inspirovaných osmdesátými narozeninami orchestru. Naše společné debaty se odvíjely od zmíněné inspirace Peerem Gyntem z roku 1937, až jsme dospěli k Hofmannsthalovu Jedermannovi v roce 2015. Uveden bude pouze v omezeném počtu repríz a na místě, které je mimořádné z pohledu divadla i orchestru, v Pražské křižovatce. To vše podtrhuje výjimečnost i náročnost projektu. Jde o produkci festivalového typu, jak ji známe například ze Salzburského hudebního festivalu.
Výjimečný je především duchovní rozměr tohoto projektu, který jsme záměrně nekoncipovali jako jeden z mnoha koncertů nebo premiér v divadle, ale jako samostatný právě v duchovním prostoru Pražské křižovatky. Exkluzivita takového projektu, jedinečnost a neopakovatelnost jsou možná dostatečným magnetem pro diváky a návštěvníky koncertů Symfonického orchestru FOK i Divadla na Vinohradech. Možná dokonce budeme mít, vzhledem ke kapacitě kostela sv. Anny, problém všechny zájemce uspokojit.
Orchestr FOK se zrodil před osmdesáti lety s pohledem na Divadlo na Vinohradech. Spolupráce probíhala už v roce 1937 a nyní ožívá opět. Zdá se mi, že i doba je nakloněna speciálním projektům. Není jediný důvod, proč se další spolupráci do budoucna bránit. Přál bych ji Divadlu na Vinohradech i Pražským symfonikům.
Rozhodně bychom spolupracovat chtěli, i když spojit dohromady volné termíny obou uměleckých těles není a nebude snadné. Věřím, že premiéra projektu Kdokoli bude mít úspěch, a jistě je to další důvod hledat nové příležitosti a potkávat se a spolupracovat i v budoucnu. Osobně se na to velmi těším.
