Máte rádi velké příběhy lásky? Patříte k milovníkům špionážních románů? Nebo vás uchvátila moderní fyzika? Potom se potkáte v hledišti divadla na repertoárové novince Dvojitý agent. Britský dramatik sir Tom Stoppard totiž umně propojil současnou vztahovou komedii s napínavým akčním příběhem, aby je navíc okořenil metaforikou principů částicového světa. Proto může jaderný fyzik Kerner (excelentní Jiří Dvořák), pracující v tajných službách, pojmout svůj výklad kvantové mechaniky jako milostnou árii, vyzpívanou hlavní (a jediné) ženské postavě, Elizabeth Hap-goodové (komediální i hluboce jímavá Simona Postlerová). Režisér Radovan Lipus inscenuje Stoppardův text především jako příběh o ženě samoživitelce, jež se vedle náročné profese musí popasovat také se svým osobním (mateřským i partnerským) životem. Přitom vězte, že její soukromí bude procházet zvraty, které si v ničem nezadají s těmi z velkého světa špionáže.Vedle již zmiňovaných herců se můžete těšit také na skvělé výkony pánské části vinohradského souboru: Svatopluka Skopala, Jana Šťastného, Pavla Baťka, Václava Vašáka a Daniela Bambase. Ti všichni zajisté k návštěvě divadla přimějí i diváky, kteří špionáži a fyzice dvakrát neholdují.
–mš–
V dubnu a v květnu hrajeme: 10. a 22. 4., 2. a 22. 5. a 5. 6.
Když Tomáš Töpfer inspiroval svou objednávkou Pavla Kohouta k napsání hry Hašler…, netušil asi, jak brzy se s následky tohoto činu bude muset vyrovnat. V létě spolu rozprávěli o tom, jak Tomáše zajímá rozpor ve vnímání osobnosti a tvorby Karla Hašlera, na jedné straně předního herce, na straně druhé oblíbeného písničkáře, a proč si myslí, že Petr Rychlý je jeho ideálním představitelem. Uplynulo pár měsíců – a Tomáš dostal nejprve Kohoutův text a nyní i jeho režii.
O Velkém pátku sedím v hledišti a sleduji takzvanou „trestnou zkoušku“, tedy pokus poprvé „projet“ první část inscenace. Zkouší se v náznaku, ještě bez orchestru. Uprostřed hlediště scénograf Jan Dušek popisuje jeden papír za druhým. „Ona neprojde!“ ukazuje na Evu Režnarovou, která ohlašuje v hlasatelně protektorátního rozhlasu kolaborantský projev. „Evičko, musíš okolo! Bude tam sklo!“ ozývá se odněkud z hlediště Tomáš, který při každé zkoušce naběhá sto jarních kilometrů.
„Potřebuji omladit!“ zastavuje zkoušku Petr Rychlý. „Inspice! Tady musí maskérka nasadit Hašlerovi paruku. Jako mladej přeci jen nějaký vlasy měl!“ běží Tomáš do portálu. I na plakátě k inscenaci má Petr Rychlý paruku, zato Kateřina Brožová jako Zdena Frimlová si vystačí všude s vlastní hřívou. Ve scéně u Fleků, kde jí Hašler zpívá Anduličku, ale: „Stop! Káča má mít v ruce tuplák!“ „Rekvizitáři už ho shání!“ „A černýho piva!“ ujišťuje se režisér. „Vypiješ to?“ ptá se decentní Zdeny Frimlové. „Bez obav.“
Ale pak na scénu nastoupí Rudolf Deyl st. Martina Zahálky v roli Tylova Jana Žižky, napochodují Pětatřicátníci, hoši jako květ a nakonec Petr Rychlý zazpívá Hašlerovu píseň o soumraku, který se sklání nad Zborovskou strání… a Dušek přestane čmárat po papíře, režisér usedne a dívá se a já cítím to známé mrazení, kterým se ohlašuje zážitek. A to je jen náčrt první části inscenace.
Je jasné, že se 19. dubna máme na co těšit. A jak už napsal nedávno Petr Rychlý: přijďte, dostanete Hašlerku!
–dral–