﷯ ﷯ ﷯Jedním z půvabů divadla je okolnost, že divák prožívá představení ve dvojí skutečnosti. Samozřejmě dobře ví a ani na chvíli nezapomene na to, že sedí v hledišti a na scéně před ním vedou vypjatý dramatický dialog Dagmar Havlová a Lucie Juřičková. Jistě je mu současně dobře známo, že historická poražená Marie Skotská svůj život před Alžbětou Anglickou neuhájila a ta ji předala katům. Současně ale je napjatý a repliku po replice sleduje souboj obou královen ztělesněných herečkami a doufá, věří, přímo fandí, aby to všechno dopadlo jinak. Tehdy to dopadlo špatně, ale teď a tady, v dramatu, není přece ještě zdaleka vše rozhodnuto, teď a tady se obě sokyně přece mohou usmířit…  V únoru můžete být naposledy účastníky tohoto souboje, a kdoví, třeba právě z vašeho účastného vnímání zápasu dvou naprosto odlišných skvělých žen povstane nový výsledek… Jistě, není to pravděpodobné, F. Schiller napsal svou tragédii před staletími a i nový překlad H. Karlacha respektuje historická fakta. Drží se jich i jinak tvarově moderní inscenace D. Špinara. Jenže zázrak divadla tkví právě v připuštění té možnosti, v tom, že historie znovu ožívá za naší aktivní divácké účasti… Inscenace byla úspěšně reprízována více než šedesátkrát a do únorové derniéry zbývá jen několik posledních představení. – dral – ﷯ ﷯ Vedle vinohradských „prvních dam“ dvou generací, Dany Kolářové a Marty Vančurové, Jany Štěpánkové, Gabriely Vránové a Jany Hlaváčové, opanovaly jeviště, zpodobující herecký penzion V zákulisí, také hostující Carmen Mayerová, Libuše Švormová, Jana Jiskrová a Lilian Malkina. Spolu s nimi v početně zabydlené poněkud sentimentální komedii Nöela Cowarda ze „zákulisí hereckých životů“ hrají J. Kepka, V. Křížová, J. Šťastný, V. Vydra a další… Od říjnové premiéry se inscenace hry To byla moje písnička! (v režii Petra Kracika) těší velkému diváckému zájmu. Zájem je velký a potlesk, který je poděkováním herečkám nejen za představení, ale za celoživotní jevištní práci, bývá spontánní, a jak si všimla jedna recenzentka: „… inscenace jde vyloženě po srsti melodramatickému textu a naznačuje způsob, jakým chce nový ředitel Tomáš Töpfer vrátit divadlo vinohradskému divákovi. A jak se podle vstřícné bouřlivé reakce publika zdá, svým Pražanům opravdu rozumí…“ Pro mě osobně, jako dramaturga inscenace, je však velkým štěstím vidět své kolegyně, které léta obdivuji divácky i pracovně, takto pospolu, takto tematizující statečnost, s níž každý člověk musí čelit stárnutí. Není v tom ani defétismus, ani laciný optimismus – je to sdílení prožité zkušenosti. Každá z dam se třeba jen na chvíli na scéně promění v mladou dívku, vrátí se nám se vším půvabem, který jsme si zamilovali a který s věkem nepomíjí. A tak vás, vážení diváci, prosím, nedejte se odradit tím, že blízké reprízy Cowardovy hry jsou vyprodány. Předprodej na webových stránkách divadla a samozřejmě v pokladně začíná vždy osmého s dvouměsíčním předstihem. – dral – ﷯﷯