Patřila mezi nejvýznamnější české herečky druhé poloviny 20. a počátku 21. století.
Studovala pražskou konzervatoř, kam přešla z řádového gymnázia, díky dobovým školským reformám vycházela ze školy jako absolventka DAMU.
S divadlem se seznamovala pod vedením skvělých pedagogů, jako byli Vlasta Fabianová, Karel Höger, Ladislav Pešek, Miloš Nedbal a také Jiří Frejka, který profesní cestu začínající herečky výrazně ovlivnil tím, že jí už na škole nabídl hostování ve Vinohradském divadle, v jehož čele tehdy stál. Na vinohradské jeviště J. Jirásková poprvé vstoupila jako Anička Hošková z Veselých paniček windsorských (jako záskok za nemocnou Jaroslavu Adamovou).
Po absolutoriu DAMU odešla společně s dalšími spolužáky do angažmá do Klicperova divadla v Hradci Králové, ale zůstala tam pouze rok, poté se vrátila do Prahy a v roce 1951 přijala angažmá na Vinohradech.
Divadlo tehdy neslo nový název – Divadlo československé armády a v repertoáru se odrážela dobová atmosféra. Jiřina Jirásková hrála spíše drobnější role a mnoho rolí chlapeckých – tzv. kalhotkových. V roce 1957 nastudovala roli Anny Frankové ve hře Deník Anny Frankové a právě tato postava znamenala jistý bod obratu v její kariéře.
Doba velkých a využitých pracovních příležitostí nastala pro Jiřinu Jiráskovou na začátku 60. let. Zajímavé nabídky přicházely nejen z divadla (hostovala např. i v Činoherním klubu ve slavné inscenaci Penzion pro svobodné pány v roli Anděly), ale jejího talentu začal využívat i film a televize. V 60. letech se uplatnila zejména ve filmech režisérů nové vlny. Z komediálních rolí připomeňme Podskalského Světáky nebo komedii podle scénáře Zdeňka Mahlera z rozhlasového prostředí Jak se zbavit Helenky. 60. léta přinesla Jiřině Jiráskové také velké divadelní role – hrála např. Kleopatru ve hře Caesar a Kleopatra, královnu Kristinu ve stejnojmenném Strindbergově dramatu, maurskou prostitutku Anitu v Hemingwayově Páté koloně, Lulu v Kohoutově hře August August, august nebo markýzu Matyldu Spinu v Pirandellově Jindřichu IV.
„„Vinohradské divadlo bylo divadlem mého srdce“
Později byla důkazem jejího mistrovství např. role Alžběty Tudorovny v Boltově dramatu Ať žije královna, do níž ji obsadil režisér Jaroslav Dudek, nebo „němá“ role ošetřovatelky v Kaufmanově hře Přišel na večeři.
Jiřina Jirásková také ráda vzpomínala na nevelkou roli královny Markéty v Shakespearově dramatu Richard III. a na postavu Mefistofely v Urmefistovi Jana Vedrala, ve hře inspirované životem a románem Klause Manna.
V květnu 1990 se Jiřina Jirásková stala ředitelkou Divadla na Vinohradech a tuto funkci vykonávala až do roku 2000.
Na období v čele DnV mj. vzpomínala: „Pro mě jako ředitelku bylo zavazující hlavně to, že jsem pamatovala slavná léta Frejkova a Pavlíčkova, ředitelů, kteří měli plné hlediště a vynikající ansámbl. A navíc oba měli to, co je důležité pro každého šéfa – totiž zodpovědnost ke všem členům hereckého souboru. Mysleli na nás v repertoáru a často s úkoly, na které bychom si bez jejich důvěry vůbec netroufli.“
Poté, co Jiřina Jirásková ukončila své ředitelské působení, se naplno vrátila k herecké práci. Vytvořila mj. roli Úrsuly v inscenaci Sto roků samoty, Isabely v Šotolově Cestě Karla IV. do Francie a zpět, Helenu v Grumbergově Krejčovském salonu (jejím jevištním partnerem byl Marián Labuda). Z dalších vinohradských rolí Jiřiny Jiráskové připomeňme ještě např. Fanny z argentinské komedie Vrátila se jednou v noci a svůj komediální talent a smysl pro nadsázku skvěle uplatnila i v muzikálu Donaha! (roli Jeanette Burmeisterové alternovala s Janou Hlaváčovou).
Poslední rolí Jiřiny Jiráskové v Divadle na Vinohradech byla Kasandra v komedii Woodyho Allena Mocná Afrodité. Na vinohradském jevišti, kde strávila celý svůj bohatý herecký život, ji diváci v této roli mohli naposledy vidět 4. října 2012.
V posledním rozhovoru pro měsíčník Divadla na Vinohradech se na podzim loňského roku rozloučila symbolicky: „Nevím, jak dlouho ještě na jevišti zůstanu, ale moc bych všem hercům přála, aby to bylo tak, jak jsme byli po léta zvyklí: když byl předprodej, byla fronta až na náměstí Míru. Držím palce, aby takhle oblíbené bylo Divadlo na Vinohradech právě pod vedením Tomáše Töpfera, kterému jsem ostatně už dávno prorokovala, že jednou bude na Vinohradech ředitelem. A konečně jeden z důležitých úkolů pana ředitele bude i to, aby – stejně jako kdysi – byli členy souboru muži, do kterých se ženy zamilovávají, a ženy, o které se muži perou.“
– red –