Lze naplno vykonávat práci v britských tajných službách, a zároveň být dobrou matkou? Elizabeth Hapgoodová, agentka s příznačným krycím jménem „Matka“, o to usiluje do roztrhání těla. V režimu „přísně tajné“ velí riskantním operacím, které mohou na dlouhá léta ovlivnit planetární politickou rovnováhu, a zároveň shání nové kopačky pro svého syna Joea, jehož otec je rovněž „přísně utajen“. Nové kopačky postavené na roveň jadernému výzkumu výmluvně ilustrují Elizabethinu snahu skloubit náročnou profesi s péčí o rodinný krb.
Prostředí vysoké špionáže, odjakživa považované za výlučně mužské, by pro takové počínání jistě nemělo žádné pochopení, kdyby Hapgoodová nebyla zároveň velice atraktivní a svobodnou ženou. Dramatik Tom Stoppard tuto představu „ženy ve světě mužů“ realizuje doslovně, ve hře se s žádnou jinou ženskou postavou nesetkáme (Hapgoodová má dokonce vlastního sekretáře). Naše zábava pak samozřejmě pramení z toho, že se srdce rozbuší mužům, kteří jsou z podstaty své profese přímo vycvičeni k tomu, aby své city a emoce drželi na uzdě. Oč jednodušší to měl agent 007 v poměru k paní „M“, když pro něj z pochopitelných důvodů nepředstavovala sexuální objekt!
Stoppardova hra je nejen zmíněným velkým příběhem mateřské i utajované milenecké lásky, ale také parodií na špionážní thrillery a skvostnou intelektuální hrou s žánrovými klišé. Vždyť každá sebenevinnější věta, pronesená v takřka paranoidním prostředí špičkové tajné služby, musí být nutně vykládána jako šifra. („Klíč od dílny je na Rogerově teráriu.“) „Jakmile jsem začal uvažovat o Hapgoodové jako o melodramatu, cítil jsem se mnohem klidnější,“ nezdráhá se Tom Stoppard pojmenovat lehčí žánr hry. Svůj cit pro velký příběh lásky ostatně před časem prokázal coby scenárista americké filmové adaptace Tolstého Anny Kareniny.
Hra je velkým příběhem mateřské i utajované milenecké lásky
Pro pozornější diváky je Dvojitý agent také vtipnou aplikací principů kvantové fyziky na lidské jednání. Rozdíl mezi chováním částic – které je jiné, když je pozorujeme, a jiné, když je sledovat přestaneme – se mu stává nesmírně šťastnou metaforou celé hry. Jak se postavy chovají před druhými a jak o samotě? A je to, co vidíme, opravdu tím, co se právě děje?
Základ situací je však v každém případě výrazně komediální. Vše je samozřejmě prošpikováno znamenitými stoppardovskými bonmoty. A samotný svět špionáže, který počítá se změněnou identitou a jistě i s nezbytnými dvojníky, s sebou přináší zápletky jak z klasické frašky. S trochou nadsázky lze říct, že již úvodní rozpohybovaná scéna s kabinkami na veřejné plovárně jako by vypadla z her Georgese Feydeaua. Nemluvě o bravurním komediálním čísle, které autor přichystal pro představitelku Hapgoodové, jež musí hrát svou fiktivní sestru (po vzoru světa antičástic: Antihapgoodovou). Inscenace tak využije velký dramatický i komediální talent Simony Postlerové. Toužit po ní budou Svatopluk Skopal, Jiří Dvořák, Jan Šťastný, Pavel Batěk, Daniel Bambas a Václav Vašák.
Hru jednoho z nejvýznamnějších britských dramatiků a scenáristů současnosti a mj. také zlínského rodáka sira Toma Stopparda (* 1937) uvede Divadlo na Vinohradech v české premiéře, a to v autorské verzi, která slavila úspěch na Broadwayi. Inscenační tým – režisér Radovan Lipus, scénograf Petr Matásek, výtvarnice kostýmů Eva Kotková a hudební skladatel Pavel Helebrand – slibuje Stoppardův příběh dobře přečtený ve všech jeho rovinách – intelektuálních i melodramatických.
Tom Stoppard: Dvojitý agent
Režie: Radovan Lipus
Překlad: Šimon Dominik
22. 3. 2013 premiéra v DnV