Od začátku letošního listopadu bude možné pozorovat na českém nebi nezvyklý hvězdný úkaz. Nehledejte jej však na podzimní obloze, ale na scéně našeho divadla. Nikoliv jediná herečka – stálice, ale hned devět takových hvězd „první herecké svítivosti“ tvoří základ obsazení nové inscenace.
Legendy českého herectví, z nichž větší část má v DnV „domovské právo“, vystoupí v roztomile sentimentální komedii Noëla Cowarda To byla moje písnička! (Waiting in the Wings), jež chce být – v duchu autorova záměru – výrazem nestárnoucí lásky a úcty k tragédkám i divám, heroinám i komindám, ke všem těm skvělým herečkám, kvůli nimž jsme si všichni zamilovali divadlo.
Nikdo nedokáže vytvořit hercům „roli na tělo“ tak dobře jako člověk, který má sám scénickou zkušenost. Veleúspěšný komediograf, kabaretiér, skladatel a filmový herec Noël Coward napsal pro své kolegyně a jevištní lásky hru o dobročinném domově pro herečky ve vyšším věku. Kromě devíti „stars“ je komedie početně zabydlena i svéráznými postavami pečovatelů, obdivovatelů, bezskrupulózních bulvárních novinářek a problematických příbuzných.
Největším pokladem činohry je herectví. Bez textu, bez režie, bez scény to ještě snad může fungovat – ale bez Herců a zejména Hereček – píšu úmyslně s velkým H – se komedie ani drama prostě nekoná. Tuto prostou, ale přesto opomíjenou pravdu chce naše inscenace připomenout. I to, že nejkrásnější jsou Herec a Herečka ve chvíli, kdy hrají. Kdy pracují. To je krása okamžiku, kdy se lidské duše dotýkají na scéně i v hledišti. Naopak, až na výjimku, nejstrašnější umí Herci a Herečky být, když o herectví mluví a domnívají se, že mluví o životě. Jednou z výjimek je Noël Coward, který o herectví mluví, ale ve formě velmi účinné divadelní komedie To byla moje písnička!. Hra na svou českou premiéru čekala půl století – také proto, že žádné divadlo dosud nemělo možnost, ale ani odvahu (či troufalost) postavit na scénu vedle sebe tolik zralých ženských hereckých hvězd.
Největším pokladem činohry je herectví.
Tuhle pravdu chceme připomenout.
Herec v penzi nepřestává hrát – a učiní jeviště z každého prostoru, kde se ocitne. Problém ovšem vznikne tam, kde se herci mají vzájemně stát svými diváky. Nepochybujte, že vysoká koncentrace hvězd na malém prostoru dokáže udělat své. Všechny jejich bývalé role i nedořešené vztahy ožívají a znovu se rozehrávají v Penzionu Zákulisí, ležícím skutečně za kulisami divadelnických životů. A tak si s nimi užijeme i příběhy překonání staré žárlivosti a herecké nenávisti či úzkosti z bulvární skandalizace, velkoleposti i zranitelnosti, sebeobelhávání i přijetí skutečnosti. Zažijeme i odvázaný muzikálový večírek, ba dokonce požár, ze kterého v zákulisí panují vždy ty největší obavy.
Noël Coward hru napsal před svou šedesátkou, když si sám začal klást otázku, jaká omezení nastupující věk klade jeho herectví a jak, a zda vůbec, je možné divadelní scénu případně opustit. V Paříži v roce 1959 sledoval koncert své blízké přítelkyně Marlene Dietrichové a zaznamenal si, jak ho rozčilovalo, když se tato hvězda na scéně dřela, aby zahrála všechno tak, jak od ní byli diváci zvyklí z doby, kdy jí bylo třicet. I proto jí doporučil, aby se ke svému věku na scéně „přiznala s lehkostí“, protože věk na jejím mistrovství nic nezmění.
Režisér Petr Kracik pozval do inscenace vinohradské herečky, které jste už několik let na naší scéně neměli příležitost vidět. V inscenaci se tak vůbec poprvé potkají D. Kolářová, M. Vančurová, G. Vránová, J. Štěpánková a spolu s nimi L. Švormová, C. Mayerová, L. Malkina a „Topsy Baskervillová“, jejíž obsazení zůstane překvapením na konec. Spolu s nimi hrají V. Křížová, E. Režnarová, J. Kepka, J. Šťastný, V. Vydra a další.
Těšíme se, že „souhvězdí“ komedie To byla moje písnička! bude na našem jevišti vycházet od listopadu hodně dlouho. Nicméně, každý divák – astronom je u objevu raději dříve než později. Dalekohledy nejsou nutné, divadelní kukry pro návštěvníky na balkonech doporučujeme.
Autor je šéfdramaturg DnV.
Noël Coward:
To byla moje písnička!,
režie Petr Kracik,
premiéra v DnV 2. 11. 2012