Šéfka vinohradské krejčovny Miluška Líbalová stříhá kostým Kostelničky do připravované inscenace Její pastorkyňa.
Při premiéře se tísní divadelní krejčovna mezi kulisami a pan mistr visí očima na každém pohybu tragédově, hltá jeho gesta, a co publikum pláče buď dojetím nebo smíchem a hledištěm začíná hřmět nadšený tleskot, on si šepce ve vrcholném dojetí: „Jak krásně ty šaty hrají na panu X.Y.…!“
Od dob, kdy Karel Čapek psal o divadle, se leccos změnilo, ale stejně jako za jeho časů se i teď zruční a zkušení profesionálové z vinohradské krejčovny snaží, aby kostýmy na hercích „krásně hrály“…
„Kostým musí ,fungovat‘, musí herci dokonale sedět, ale hlavně by měl dotvořit postavu, kterou herec hraje,“ potvrzuje šéfka současné vinohradské krejčovny Miluška Líbalová. Na Vinohradech pracuje už 16 let, předtím působila v tehdejším Divadle Jiřího Wolkera a má i pětiletou zkušenost z „civilní krejčoviny“. Je vyučená dámská krejčová, absolvovala střihačský kurz a při práci vystudovala oděvní průmyslovku. „Když jsem přišla na Vinohrady, krejčovna zaměstnávala čtyři dámské krejčí a čtyři pánské. Teď máme tři pánské krejčí, služebně nejstarší z nich, Jiří Fiala, dovršil začátkem května už čtvrté desetiletí práce ve vinohradské krejčovně, a dvě dámské krejčové, Zuzku Janskou a Katku Hráškovou, obě působí na Vinohradech třináct let.“
Vedoucí krejčovny má na starosti také finance, za které se nakupují látky a potřebné materiály, a také se zúčastňuje tzv. předávaček – schůzek, na nichž celý inscenační tým plánuje přípravu a rozpočet inscenace.
Vinohradské divadlo uvede každou sezonu řadu premiér, a osazenstvo krejčovny se musí ohánět, aby se vše stihlo. Většinou platí, že dámská krejčová opravdu šije jen dámské kostýmy a pánský krejčí zase pánské. Málokdo je flexibilní tak, aby byl schopen ušít pánské sako i dámské šaty, ze současného osazenstva krejčovny to umí jen pánská krejčová Jitka Pácová. Jde totiž o odlišnou technologii zpracování, na „silnější krejčovinu“ – třeba na pánské sako – je třeba mít jiný grif než na lehké šaty a není snadné to střídat. Perfektní frak nebo pánskou uniformu umí ušít Jiří Blabolil.
Zkušení profesionálové z vinohradské krejčovny udělají maximum pro to, aby kostým na herci skutečně „fungoval“.Při přípravě kostýmu musí krejčí zvládnout všechny operace – ušije kompletní pánské sako včetně podšívky nebo dámské šaty s ozdobami a aplikacemi, ale ne každý umí stříhat. „Pánské kostýmy stříhá kolega Petr Gaja, který na Vinohradech pracuje už 23 let, a řídí také jejich výrobu, já stříhám a šiju dámské kostýmy,“ vysvětluje paní Miluška.
Umět nastříhat látku na kostým vyžaduje znalost řemesla, technologie i určitou představivost. Výtvarník sice nakreslí návrh, ale neurčí praktický postup, jak kostým vyrobit, a tak se může snadno stát, že návrh není pro každého srozumitelný. Všechna netradiční zadání proto Miluška Líbalová i Petr Gaja konzultují přímo s výtvarníkem a hledají nejlepší řešení. Značnou dávku fantazie vyžadovala např. příprava kostýmu mořské panny v muzikálu Jak udělat kariéru snadno a rychle. Bylo třeba vyrobit střih tak, aby se herečka mohla v kostýmu dobře pohybovat. „Kostým si nejdříve musím představit jako hotový výrobek, abych ho mohla správně nastříhat. Teprve potom se snažím navrhnout nejvhodnější technologii zpracování,“ doplňuje šéfka krejčovny. U objemnějších kostýmů je třeba vzít v úvahu i ryzí funkčnost – jestli si herečka bude v široké sukni sedat nebo jestli v ní projde úzkými dveřmi. Zkušenější herečky už vědí, na co si musí dávat pozor, a kostým si „ohlídají“. A co řešili v krejčovně v poslední době? Výtvarník si přál, aby u jednoho z dámských kostýmů k nové inscenaci Pygmalion zespodu svítila sukně. Bylo třeba vymyslet, jak světélka k sukni připevnit. Sukně vypadá na jevišti velmi efektně…
Kromě výroby nových kostýmů se lidé z krejčovny starají o opravy a úpravy hotových kostýmů, někdy jim pomáhá i garderobiérka Iveta Vaňousová, která umí dobře šít, nebo kolegyně z dámského fundusu neboli skladu dámských kostýmů, dost práce bývá s úpravami kostýmů pro mimický sbor. Odlišuje se technologie zpracování při výrobě divadelního kostýmu od šití „civilních“ šatů? „Ano, třeba tím, že některé partie kostýmu je třeba ušít víc napevno, protože herec bude mít rychlý převlek, někdy i ve tmě – látka se musí víc podložit, je třeba našít velké háčky, hrubší zip atd. Nebo připravujeme kostým tak, aby se dal trhat – látka musí být nastehovaná, aby se kostým dal snadno a rychle uvést do původního stavu. Jemná civilní krejčovina, kdy se zpracovává zip tak, aby nebyl vidět, se v divadle uplatní jen občas.“
Někdy herec sám navrhne některé úpravy, třeba si uvědomí, že by mu pomohlo mít na kostýmu našité kapsy… V krejčovně mu samozřejmě vyjdou vstříc, všichni mají zájem na tom, aby kostým vypadal a „fungoval“ na jevišti co nejlépe.
