DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2019 / 2020 / IV- PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PREMIÉRA
Barbora Hančilová
Marek Adamczyk a Šárka Vaculíková
na vizuálu k inscenaci Jak se vám líbí
Zkoušení Shakespearovy romantické komedie Jak se vám líbí je ve finále! Premiéru uvádíme 13. prosince 2019. Udělejte si před Vánocemi radost, nechte za zády předvánoční shon a utečte společně s Rosalindou (Šárka Vaculíková) a Orlandem (Marek Adamczyk) do Ardenského lesa, kde je snadné se zamilovat…
Režisér inscenace a umělecký šéf DnV Juraj Deák vede herce k dynamickému herectví. Za Shakespearových dob neexistovala scénografie v té podobě, jak ji známe dnes, a obraz na scéně vytvářeli herci vlastním tělem a pohybem. Dialogy Orlanda a Rosalindy jsou tak plné nejen krásných veršů a vtipných obratů, ale mají v sobě ukrytou i velkou energii, kterou musí herci odhalit a z rytmu jazyka převést do fyzického pohybu. Překladatel hry Jak se vám líbí, profesor Martin Hilský, vysvětluje, že rytmika řeči každé z postav navádí herce k tomu, jak se postava chová v těle. Když se hlavní hrdinka Rosalinda převleče za chlapce, aby se během útěku před zlým Vévodou (Tomáš Dastlík) ochránila, mění se i její promluva: najednou je úsečnější, ostřejší. Dech, tlukot srdce a mluva vedou herce k přesnému pohybu. Na herce kladou Shakespearovy hry velké nároky, ale zároveň jim umožňují vytvořit nezapomenutelné výkony s obrovským energetickým nasazením. Náročné jsou nejen role ústřední dvojice – Rosalindy a Orlanda, ale také postavy Šaška (Václav Vydra) a Žaka (Daniel Bambas). Ten první se vyznačuje na první pohled dokonale logickými, ale zblízka pěkně bláznivými průpovídkami. Ten druhý umí zdánlivě jednoduchými slovy pojmenovat a pojmout věčné otázky lidství. (Ne nadarmo se o melancholické postavě Žaka mluví jako o náčrtu Hamleta.)
Scénograf David Bazika vychází ze shakespearovské scény, dřevěného, relativně prázdného jeviště, ale doplňuje ho výpravnějšími prvky. Na začátku hry, kdy se ocitáme na vévodském dvoře, v krutém prostředí podobném současnosti, zakrývají horizont scény černá zrcadla. Ta snad připomenou hladinu zkalené vody nebo pohled do prázdna. Dominantou je osekaný a ohořelý strom, který symbolizuje chování zlého Vévody vůči okolí – využívá ho pouze jako zdroj. Druhá část v Ardenském lese, kam utíkáme spolu s milenci, je pravým opakem začátku. Otevírá se tu prostor ohraničený siluetou korun stromů, mezi něž vjíždějí malované prospekty, které připomenou výřez z idylických barokních obrazů středoevropské krajiny. Teprve v této pastorální krajině se může rozvinout láska milenců a jejich hra. Prostor je jinak čistý, aby jej mohla zaplnit herecká energie, pohyb, slovo.
V jednoduchosti scény o to více vyniknou výpravné kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové – na začátku hry vytvářejí svět mafiánů a kmotrů. V lese se proměňuje barevnost – z honosných, ale strohých obleků se stávají romantické šaty či lovecké převleky. Honosnost kostýmů odpovídá shakespearovské tradici. Za autorových časů dědily herecké společnosti oblečení dvořanů, kteří jeden model směli před královnou obléci jen třikrát. Herci tak měli na sobě při představeních to nejlepší z tehdejší „haute couture“. Zároveň měli přísně zakázáno vycházet v kostýmech z divadla, aby si je někdo nespletl s opravdovými aristokraty.
Ani dnes není povoleno vynášet kostýmy z divadla. Pokud je chcete vidět (a nejen kostýmy), přijďte na premiéru nebo na některou z repríz komedie Jak se vám líbí potěšit oko a sluch a povzbudit vlastní fantazii.
V rytmu srdce a dechu
