PREMIÉRAMagická realita Fanny a Alexandra
Barbora Hančilová
Vizuál k inscenaci Fanny a Alexandr
Magický svět, viděný dětskýma očima, se odhalí v napínavé adaptaci filmové novely Fanny a Alexandr od Ingmara Bergmana. Tuto výpravnou rodinnou fresku uvedeme v české premiéře v březnu 2019.
Fanny (Tereza Terberová) a Alexandr (Viktor Javořík) vyrůstají v rodině divadelníků a restauratérů, v rodině, která si umí užívat života a pečuje o své členy. Dětská fantazie je živena příběhy, které jim vypráví tatínek Oskar (Jan Šťastný) a které na divadle hraje jejich maminka Emílie (Andrea Elsnerová). Pak ale otec umírá a Emílie se rozhodne podruhé vdát. Otčímem dětí se stává místní protestantský biskup Vergérus (Daniel Bambas). Z barevného světa divadla, dárků a dětských her se sourozenci ocitají v přísném luteránském prostředí zákazů a trestů. Alexandrova fantazie začne s tímto střídmým prostředím vést zuřivou bitvu. Striktní otčím dětské výmysly vidí nerad; považuje je totiž za lži. Biskup ve snaze změnit Alexandra, Fanny, ale i svou novou choť Emílii, začne děti trestat. Emílie musí zavolat na pomoc svou bývalou tchyni Helenu (Regina Rázlová), švagry Gustava Adolfa a Karla (Igor Bareš a Ivan Řezáč) a v neposlední řadě rodinného přítele Izáka (Svatopluk Skopal). Izák, který navenek vypadá jako obyčejný obchodník, pomocí triků – nebo opravdových kouzel? – děti zachrání. Co je realita a co magie? Co jsou sny a co je v dětském světě skutečnost? A existuje Bůh? Alexandra tyto otázky nepřestávají trápit.
Bergmanovo dílo je protkáno až hororovými prvky a jeho vyobrazení mezilidských vztahů může být velmi kruté. Co ale vždy vítězí, je fantazie a schopnost semknout se jako rodina. Jak říká Alexandrův strýc Gustav Adolf: „Musíme si vážit tohoto malého světa, dokud ho máme, proto máme být šťastní. Když jsme šťastní, máme důvod být štědří, něžní a laskaví.“
Ingmar Bergman napsal Fanny a Alexandra jako dílo bilanční. Vycházel při psaní příběhu dvou dětí ze svých vlastních vzpomínek na dětství. Sám vyrůstal na přísné luteránské faře. Jeho otec byl farářem a tresty rákoskou či zavřením do temné komory byly na denním pořádku. Ale ani tresty za vymýšlení a „lži“ neuhasily Bergmanovu touhu po příbězích. Jak píše ve své autobiografii Laterna Magica, nebyl v dětství často schopen odlišit, co je realita a co fantazie. Protiváhu striktnímu světu otcovy fary vytvářel svět Bergmanovy babičky a jejího starodávného, pohodlného domu. Z Bergmana samotného se navzdory počátečnímu potlačování jeho fantazie (nebo snad právě proto) stal jeden z nejslavnějších filmařů vůbec. Jeho filmy se vyznačují schopností nahlédnout partnerské i rodinné vztahy velmi nekompromisně a bez přikrášlování. Odhalení vztahů mezi různými manželskými páry ve Fanny a Alexandrovi připomene Scény z manželského života, další z Bergmanových textů, který byl uveden (v roce 1998) na jevišti Divadla na Vinohradech.
Fanny a Alexandra považoval sám Bergman za dílo radostné, ve kterém chtěl ukázat svou lásku k životu. Do deníku si při práci na díle napsal: „Hraním si mohu překonat utrpení, uvolnit napětí a zvítězit nad zkázou.“
Česká premiéra inscenace Fanny a Alexandr v režii Pavla Kheka je plánována na 8. 3. 2019.
