TŘI OTÁZKYpro Jiřího Žáka, autora knihy
110 vinohradských osobností
Herce a překladatele Jiřího Žáka, jehož práci znají diváci ze scény DnV (hraje například Dramaturga v inscenaci Hašler… či Notáře Lanteryho v komedii Když ptáčka lapají…, je autorem překladu Molièrovy Školy žen), jsme tentokrát zastihli jako autora zabývajícího se popularizací historie našeho divadla.
Na Slavnostním večeru ke 110. výročí Divadla na Vinohradech bude pokřtěna tvá kniha 110 vinohradských osobností. Dozvěděl ses při její přípravě něco, cos dosud o našem divadle netušil?
Vždycky se člověk dozvídá něco nového, ale vzhledem k tomu, že jsem už psal knížku ke 100. výročí (Vinohradský příběh), nebylo těch nových věcí přece jen tolik. Víc než o divadle samotném jsem se však dozvídal o lidech, kteří ho za těch 110 let oživovali, vytvářeli jeho historii, tvořili a zapisovali své dědictví do jeho zdí, šál a kulis. Potkal jsem spoustu lidí, bez kterých by Divadlo na Vinohradech bylo jen prázdnou budovou, sice krásnou, ale neživou. Nejvíc jsem si při čtení jejich osudů uvědomoval, jak se v nich odrážely všechny společenské změny a ideje odehrávající se na Královských Vinohradech, v Rakousko-Uhersku, Československu i České republice. Jak je všechny historické události, k nimž docházelo mimo divadelní budovu, někdy povznášely, a jindy jim poutaly ruce i myšlenky. Jak někdy klesali pod jejich tíhou, a jindy se vzpouzeli. Jak se snažili tvořit a jak svou tvorbou často pomáhali nést osudy svého města i země. Za herci, dramaturgy, režiséry a výtvarníky jsem se na této cestě potkával s lidmi, kteří ke mně promlouvali prostřednictvím SVÉHO DIVADLA. A to bylo na celé té práci to nejvíce povznášející.
Podle jakého klíče jste s ředitelem Tomášem Töpferem vybírali osobnosti, jimž jsou v knize věnovány medailony?
Snažil jsem se podle nejlepšího vědomí a svědomí vybrat lidi, kteří se skutečně stali největšími osobnostmi historie Divadla na Vinohradech. Jenomže to bylo strašně těžké. Za 110 let existence prošly Vinohradským divadlem stovky umělců a vybrat z nich 110, neublížit nikomu, nevynechat někoho, byl opravdu přetěžký úkol. U některých jmen nebylo pochyb, jiná bylo třeba zvažovat ze všech stran. Někteří herci, výtvarníci, režiséři a dramaturgové se dočkali vrcholu své kariéry v jiných divadlech, někteří byli na Vinohradech jen krátce a jejich jména často už nic neříkají ani těm, kdo se o divadlo zajímají zblízka. Nakonec z toho zůstal seznam 125 osobností, který jsme ještě na poslední chvíli doplňovali. V jeden okamžik jsme tedy museli rozhodnout, vzít s Tomášem Töpferem tužku a některá jména vyškrtat. Nebylo to snadné. Konečná odpovědnost ležela na mně. Pokud jsem na někoho zapomněl, někoho vynechal, tak to nebyl žádný záměr nebo popření jeho tvorby, ale jen obyčejná nutnost dospět nakonec ke 110 jménům. Když se na ten seznam dnes dívám jen s odstupem pár měsíců, už teď bych někoho doplnil či vyškrtl. Ale kniha je na světě a je prostě taková, jaká je.
Koho bys tedy ještě rád přidal, kdyby kniha vycházela ke 120. výročí, a mohl bys tak vybrat ještě deset osobností navíc?
Těch osobností by byla celá řada. Božena Durasová, František Vnouček, Jan Teplý, Bohuš Stejskal, Karel Kraus, Ladislav Simon, Václav Voska, Svatopluk Beneš… To jsou jména, která mi neustále připomínají, jak omezený je seznam 110 osobností a jak subjektivní musel být nakonec výběr. Neznamená to ovšem, že bych na ně zapomněl a že by na ně zapomnělo Divadlo na Vinohradech. Jmen, která by měla být v seznamu největších osobností za 110 let existence divadla, je spousta. Cítím k nim stejnou úctu jako k těm, kteří jsou nakonec v této knize jmenováni. Bez jejich přínosu by Divadlo na Vinohradech prostě neexistovalo. A tak mi to odpusťte, kolegové…
- dral-
