Stodesáté narozeniny našeho divadla si připomínáme premiérou jednoho z titulů v českém moderním divadle repertoárově nejúspěšnějších, který Vinohrady uvedly před sto lety v české premiéře. Poprvé stanul Peer Gynt na českém jevišti 24. května 1916, hrál ho dědeček dnešního člena vinohradského souboru Václav Vydra a režie se ujal zakladatel moderní české režie K. H. Hilar.
Jelínkova dobová recenze v Lumíru si všímá neobyčejné kvality Ibsenova textu: „Dramatická báseň, v níž mladý Ibsen vypořádával se za svého italského exilu s palčivými otázkami národními, má přes svůj lokální kolorit (…) silný všeobecně ideový podklad a tak mohutný proud poezie, že přerůstá své původní určení a nalézá podnes i mimo Norsko živý ohlas.“ Dodejme – ohlas hry přerůstá dalece i čas vzniku hry a Gynt patří k repertoárovým trvalkám.
Ředitel DnV Tomáš Töpfer, režisér Martin Čičvák, umělecký šéf Juraj Deák a šéfdramaturg Jan Vedral při předávání loňské ceny vinohradského diváka August.
Hilar, soudě podle recenze, inscenoval už hru se slavnou scénickou hudbou, kterou E. H. Grieg složil roku 1876 pro nastudování Gynta v Oslu a později přepracoval do dvou samostatných svit. Zadáte-li do vyhledávače YouTube název jedné z jejích nejpopulárnějších částí, Solvejžiny písně, najdete desítky odkazů na různá zpracování, od Anny Netrebko po Duka Ellingtona. Text původně literárního, k četbě určeného dramatu, je, podle recenzenta: „příliš rozsáhlý, aby mohl být za večer promluven na jevišti. Ve snaze zachovati z něho pokud možno nejvíce, zašel režisér trochu daleko: premiéra trvala téměř šest hodin. (…) Smělý pokus Dra Hilara se potkal s plným úspěchem.“ Ale až poté, co režisér „pro reprisy obětoval celé dvě scény, aby délka představení byla normální“.
Peer Gynt se na Vinohrady vrátil ještě jednou, roku 1937 ve Stejskalově režii a úpravě. Hru bylo třeba vždy upravit, nejen kvůli její délce, ale také kvůli velikému množství různých vedlejších a pomocných postav. Úpravou – ba dokonce významovým zkomolením – byl také překlad B. Mathesia, který byl od roku 1948 nastudován mnoha českými divadly. Mathesius vynechal celé čtvrté dějství hry a text přebásnil a dobásnil do téměř pohádkové romantizující podoby. Až v 90. letech díky úsilí tehdejší dramaturgie činohry Národního divadla vznikl nový, originálu věrný překlad nordisty J. Vohryzka a básníka J. Bruknera. Ten se také stal východiskem našeho nastudování.
Ze samoty severské přírody, kterou ještě ovládá archaický svět mytických bytostí, trollů, vyhání egoistická povaha mladého Peera Gynta do velkého světa moderní civilizace páry a železa, kolonialismu, mocenských konfliktů ekonomických, vojenských, náboženských i filosofických. Zde všude, ve světě bez Boha, se snaží moderní hrdina „být sám pro sebe“ a zanechává při hledání sebe sama jen zmar a citovou spoušť. Na konci hektického, ale zmarněného života potkává Peer Gynt autoritu v podobě Knoflíkáře, který hrozí, že jeho existenci jako prázdný nepodarek přetaví v žáru bytí. Jedině láska věrné Solvejgy, kterou Peer zradil a na kterou na dlouhá léta zapomenul, ho – snad – může zachránit.
Ibsen v Gyntovi reagoval originálně na Goethovu variaci faustovského příběhu. Hledající člověk, který popírá božskou autoritu a chce být sám sobě měřítkem hodnot, narozený v evropské kultuře již v renesanci, se u Goetha proměnil v člověka doby klasicismu. Ibsen posunuje v Gyntovi tento archetyp do doby modernity, kde člověk dokáže pomocí techniky uskutečnit to, o čem Goethův Faust jen planě snil: proměnit svět, Boží výtvor, ke svému užitku a podobě. Naše nová inscenace se pokusí přečíst Gynta jako příběh postmoderního člověka v tekuté době všehoschopného lidského sobectví. Vždyť Knoflíkáře, který hrozí tím, že roztaví prázdné postmoderní sebeuspokojující bytí naší civilizace jako zmarněnou šanci a nepodarek, už slyšíme přicházet. Dokáže nás zachránit láska a ohled k někomu jinému než k sobě samým?
Inscenaci připravuje režisér Martin Čičvák se svým, na Vinohradech již „osvědčeným týmem“, výtvarníky H. Hofferem a T. Cillerem – a, po Andoře, Caligulovi, Amadeovi i – s Ondřejem Brouskem v titulní roli. Roli Solvejgy studuje Andrea Elsnerová, Matku Ase Andrea Černá, Knoflíkáře Denny Ratajský, doyenem obsazení tvořeného mladými vinohradskými herečkami a herci je Otakar Brousek. Věříme, že čtvrtá spolupráce režiséra Čičváka se skladatelem a hercem Ondřejem Brouskem, třetí vinohradské setkání s Ibsenovým básnickým dramatem, Brouskovo tvůrčí setkání s Griegovou nesmrtelnou hudbou a vůbec setkání myšlenkově a obrazově bohatého textu s naší zapeklitou současností bude divadelně plodné a divácky zajímavé.
Premiéra 17. března 2017
