Milí diváci,
dovolte mi krátkou novoroční úvahu. Proč vlastně chodí člověk už přes 2500 let do divadla…? V čem je ukryta síla této instituce, že ještě stále nezanikla?
Svět se točí už několik miliard let nezávisle na nás a rozhodně se další miliardu let kvůli lidské vůli či zvůli točit nepřestane, a tak je jen na nás, na lidech, jak dlouho se na tom kolotoči ještě svezeme. I když mozky vědců i intuice náboženských teorií neúnavně pracují, víme my lidé o běhu světa stále pramálo. Přesto námi cloumá neovladatelná chuť změnit přirozený běh světa. Někteří z nás ho chtějí dokonce otočit – k světlým zítřkům a věčnému pohodovému blahobytu. Ale za jakou cenu?
Divadlo nemůže změnit lidi ani svět. Divadlo může působit jako vakcína k vyvolání imunologické reakce proti virům velikášských slibů všeho druhu. Divadlo může v nás emocemi a katarzí vyvolat touhu být tolerantnější, vyprávěním příběhů touhu být odvážnější a svými myšlenkami touhu být spravedlivější. Divadlo touží ptát se po lidských slabostech, malostech i obětavosti a hrdinství a lásce… Prostě po prachobyčejné lidskosti, lidskosti, která se snaží v tom komplikovaném světě kolem nás přežít a neztratit víru, že jednou pochopíme, proč to všechno je, proč se ten kolotoč pořád ještě točí…
Tak uvidíme za dalších 2500 let. Zatím, milí diváci, přeji krásný rok 2017! A… přijďte směle do divadla.
