Do repertoáru Studiové scény Divadla na Vinohradech, kde již třetí sezonu rozvíjíme cyklus Česká (a slovenská) komorní hra, se po „mateřské dovolené“ obnovenou premiérou 19. ledna vrací hořká komedie Pavla Landovského Hodinový hoteliér. (Roli Ríši v obnovené inscenaci přebírá Tomáš Dastlík.)
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér
Šedesátá léta dvacátého století. Dva svérázní penzisti, kteří pamatují lepší časy první republiky a které budovatelská léta semlela, ale nezbavila chuti do života, pronajímají svůj kutloch, zchátralý, původně honosný měšťanský byt, mileneckému páru hledajícímu pro svůj vztah soukromí. On ženatý se závazky, ona studentka bez prostředků. Nikdo z těch čtyř nemá budoucnost, ani ten milenecký vztah ji, zdá se, nemá. Noc, kterou tato čtveřice společně stráví, však přinese do dívčina života nejen rozchod, ale také novou hodnotu: radost z plného a nic nezatajujícího a nic nepředstírajícího prožitku každé chvíle, kterou nám život dává.
Šedesátá léta dvacátého století. Herec, svérázný myslitel a autor Pavel Landovský, je členem Činoherního klubu, zažívá svá herecká zlatá léta i zlatá léta „svého“ divadla. Hrou Hodinový hoteliér se ve svém mateřském divadle etabluje také jako dramatik jedinečného talentu s velkým citem pro detaily lidského života, pro – tehdy a dodnes obdivované – hrabalovské „perličky na dně“. Okupace a normalizace zbortí Landovského hereckou a autorskou kariéru a českou veřejnost připraví o vše, co jí dokázal nabídnout a mohl, ale nesměl vytvořit.
Přestože je komedie Hodinový hoteliér pevně svázána s českou kulturou doby svého vzniku, jsou její hodnota, obsah, humor i scénické možnosti nadčasové. Prokázala to i inscenace, která měla v DnV premiéru v říjnu roku 2014 a dočkala se čtyřicítky vyprodaných repríz. Nastudování (poslední pražská režie Ivana Rajmonta, který zesnul roku 2016) přivítali nejen diváci, ale, což nebývá na Vinohradech vždy zvykem, také kritika. Interní hodnotitel naší práce, teatrolog prof. Vladimír Just, o inscenaci napsal: „Stejně vyrovnané herecké trio (jež se čas od času mění v kvartet) jako v Amadeovi vidíme i v Landovského Hodinovém hoteliérovi, hraném v průběhu sezony v neustále vyprodané zkušebně. (Viděl jsem však Rajmontovu inscenaci podruhé letos v červnu na větší scéně královohradecké Besedy, kde velmi důstojně a se značným ohlasem, pro mnohé pražské kritiky překvapivým, reprezentovala DnV na prestižní mezinárodní přehlídce Divadlo evropských regionů.) A fungovala stejně dobře v Hradci Králové jako ve vinohradské zkušebně – především díky přesné, až minuciózní herecké souhře Oldřicha Vlacha (Fána – někdejší role Miroslava Homoly), Jaroslava Satoranského (Hanzl – role Oldřicha Nového) a Markéty Frösslové. Ta je asi nejpříjemnějším překvapením inscenace – atraktivní herečka dokázala velmi promyšleně ze svého partu učinit jedno z ústředních témat inscenace, tj. zdvojit téma existenciální samoty uprostřed banálního partnerského vztahu: vnitřní samotu a faktickou opuštěnost násilně překřikuje chtěnou bujarostí, demonstrativní koketérií a alkoholem – ne nepodobně jako hrabalovský pábitel a šizuňk Fána. O tom, že je Oldřich Vlach nepodbízivý komediant s milimetrově přesným citem pro timing, jehož humpolácký zevnějšek a drzá ukecanost zakrývá vnitřní smutek, ba děs ze samoty, jsem dávno věděl, takže mě jeho Fána tolik nepřekvapil jako úplně jiný Jaroslav Satoranský, který své téma někdejšího (nejen) duchovního aristokrata dávno za zenitem, ocitnuvšího se na společenském dně, pojal se zvláštní vnitřní noblesou a zdrženlivou elegancí.“
Návratem Hodinového hoteliéra jako páté inscenace uváděné na Studiové scéně dosáhla kapacita tohoto prostoru svého „provozního nasycení“. Další inscenace se sem už nevejde. A protože nás v červnu čeká premiéra skvostného Procházkova Ucha, využijte na jaře možnost navštívit všech pět českých komorních her dříve, než jedna z nich bude muset novému titulu vyklidit prostor.
-dral-
