V truhlárně to krásně voní dřevem...
Bez různorodých dekorací by divadlo ztratilo své důležité kouzlo. O tom, jak vzniká divadelní tajemství, a o lidech, kteří ho tvoří, si už podruhé povídáme s šéfkou vinohradských dílen.
Výroba divadelních dekorací je podle Evy Adamovské zajímavá a značně různorodá činnost, při níž se často musí řešit dost zapeklité technické „oříšky“. Hledání začíná hned při výběru materiálů. „Používáme dřevo, kov, látky, někdy je ovšem těžké objevit ideální materiál,“ vysvětluje Eva. „Třeba v inscenaci Amadeus má spadnout stěna, koupili jsme tři různé druhy materiálů, spouštěli jsme je dolů z prvního patra, a tím zkoušeli, který materiál nejlépe splní představu výtvarníka. Začali jsme s pěnovou gumou, ta byla příliš pružná a nevytvářela iluzi pevné stěny, silný pěnový polystyren také nebyl vhodný – po dopadu zůstal ohnutý. Nakonec jsme rozřezali dvoucentimetrové dutinky, použité v jedné z předešlých inscenací, podložili je polystyrenem a zjistili, že je to nejlepší varianta – stěna po dopadu zůstala rovná, a pokud se náhodou rozbije, dá se opravit. Je to docela dobrodružná práce, při které je třeba stále tvořit a vymýšlet. Všichni spolupracujeme, jednotlivé profese přicházejí s návrhy řešení, domýšlejí detaily. Bez týmové práce by to nešlo.“
Budova dílen v sobě ukrývá prostorný patrový sál malírny, na galerii má své pracoviště kašér, je tu také zámečnická dílna a truhlárna, kde to krásně voní dřevem. Malíři potřebují velký prostor, protože malují koberce o rozměrech 15 × 20 m, stropy, panorámy – ty mají rozměry 13 × 10 m. V malírně má svůj šicí stroj i čalounice, která potahuje nábytek, šije záclony, závěsy či drapérie. A jak vůbec divadelní dekorace vzniká? Výtvarník vymyslí scénické řešení inscenace, pokud pracuje na Vinohradech poprvé, zjistí si nejdříve důležité parametry a technické možnosti jeviště. Ideální je, když přinese hotový návrh scény už pár dnů před předávací poradou, na níž se sejdou všichni, kdo se na přípravě inscenace podílejí, a ověří si, jestli je možné návrh scény v navržené podobě prostorově, kapacitně a časově realizovat. Poté se příprava rozjede naplno. „Začínáme kreslit technické výkresy, vytváříme rámcové řešení a základní rozdělení práce – je třeba posoudit, co je nejpracnější a časově nejnáročnější a co je jednodušší, a práci rozfázovat tak, aby dílny nestály,“ popisuje Eva Adamovská průběh příprav. „Když máme na vymýšlení něco složitějšího, snažíme se, aby se zatím vyráběly části dekorací, které jsou jasné – například dvacet rámů. Někdy výtvarník přinese jen malý obrázek a je třeba ho zvětšit, malíři si udělají síť a obrázky na prospektech zvětšují jako velká plátna.
Při práci v dílnách je důležitá týmová souhra.
Následně objednáme materiál, pokud už víme, jaký si výtvarník vybral a v jakém množství. Někdy se objeví různá úskalí, výtvarník si například na internetu vybere židli, ale zjistíme, že ji nemůžeme koupit, protože jde o výrobek na zakázku. Naši truhláři umějí samozřejmě také židli vyrobit, ale potřebují k tomu vyschlé dřevo – proto je nutné o takových požadavcích vědět předem.“ Pokud to jde, v dílnách se vyrobené dekorace pro kontrolu také postaví. Do divadla se přivezou už hotové a znovu se postaví při technické zkoušce. Pak se vše ještě dolaďuje a vylepšuje – často se totiž během výroby dekorace něco změní – zjistí se, že se dveře musí otevírat ven a nikoli dovnitř a naopak. Po technické zkoušce se kulisy znovu vracejí do dílen a tady mají pár dnů na opravy a dodělávky. Technická zkouška je zároveň i osvětlovací zkouškou, a proto výtvarník někdy mění požadavky na barevnost scény a změny je třeba rychle udělat. Upravené dekorace se znovu dovezou do divadla na první hlavní zkoušku. Scéna se postaví se vším všudy, hotové jsou kostýmy i nasvícení. Během hlavních zkoušek občas na některé „dodělávky“ upozorní sami herci – například je třeba upevnit schodiště nebo uhladit podlahu. Po premiéře se kulisy odvážejí do skladu. Když je inscenace stažena z repertoáru, dekorace se ruší, využitelné části putují do skladu, zbytek skončí na skládce nebo ve sběru. I v dílnách se bojuje s časem: od okamžiku, kdy poprvé vidí návrh, až do finální podoby kulisy na technické zkoušce by Eva a „její lidé“ potřebovali tak dva měsíce, aby stačili připravit výrobní výkresy a do dílen šly požadavky na výrobu připravené. Ve skutečnosti mají nanejvýš měsíc. Bohužel se tím krátí čas na přípravu, všichni musí spěchat a kulisy se často dodělávají v chvatu. Naštěstí se díky nasazení osazenstva dílen vždycky všechno stihne. Výroba je v divadle tvořivá činnost, vyžadující otevřenou mysl a ochotu hledat a objevovat. Výsledkem jsou krásné dekorace, vytvářející divadelní kouzlo, které znovu a znovu láká diváky do hlediště…
