Vážení čtenáři,
Tak a je tu konec léta. Naštěstí jsme nemuseli sčítat ztráty. Myslím na dobu, kdy se po prázdninách sešel soubor a zjišťovali jsme, kdo v létě emigroval. Nebylo těch kolegů kdysi tak málo. Pravda, nestačili se často ještě proslavit, avšak před touhou po kariéře zvolili svobodu. Ti nejúspěšnější se dopracovali k rolím cizinců, kde se akcent v jazyce předpokládal. Tehdy museli překonat ostnaté dráty, aby mohli odejít. Možná nás čeká doba jiná. Třeba se na hranice vrátí opět zábrany pro ty, kdo budou chtít přijít a... Kdo ví. Často mluvíme o obraně našich evropských hodnot. Možná že ne všichni se na nich shodneme. Jedno je ovšem jisté: v příští sezoně se budete moci spolu s námi v divadle zamyslet nad tím, že vražda zůstane vraždou, byť měla ty nejčistší pohnutky (Její pastorkyňa). Budete se moci spolu s námi zasmát nevěrnému záletníkovi, protože láska a věrnost jsou snad také ještě tradičními hodnotami (Když ptáčka lapají). Připomeneme si, že štěstí nemusíme hledat v dalekém světě, ale že je někdy docela blízko (Peer Gynt). Třeba vás zaujme příběh člověka, který nedokáže vidět a vnímat skutečný svět kolem sebe (Sluníčkáři). Nebo vás zasáhne příběh chlapce, který neunese hlas svého svědomí (Periférie), a fakt, že doba, kdy vás odposlouchávají a zničí vaše soukromí, není tolik vzdálená (Ucho).
Přeji vám hezkou příští sezonu a věřím ve vaši ochotu si některé důležité hodnoty znovu připomínat a přemýšlet o nich.
Tomáš Töpfer
