V této půvabné budově v areálu vinohradských dílen
je umístěn sklad dekorací.
Vteřina před začátkem představení: hlediště ztichlé očekáváním, opona se zvedá – a diváci jsou vtaženi do atmosféry jevištní scény. Selská světnice, mondénní interiér, prostranství před domem… tyto i mnohé další působivé dekorace vyrobila parta šikovných fachmanů z vinohradských dílen.
„Vlastní výrobu dekorací máme v Praze jen my a Národní divadlo,“ vysvětluje šéfka dílen Eva Adamovská, která do Divadla na Vinohradech nastoupila v roce 1972 a zpočátku rozkreslovala výrobní výkresy. „Ostatní divadla zadávají výrobu kulis firmám, které pracují i pro film a reklamy. Mít vlastní výrobu dekorací má řadu výhod, jsme pružní, rychle odstraníme vzniklé závady, a hlavně se na výrobu kulis specializujeme – je to specifická činnost, lišící se v mnohém od běžné truhlářské nebo zámečnické práce.“
Kulisy se vyrábějí na krátkodobé užití, ale musí vydržet časté přemisťování mezi skladem a divadlem a je třeba také počítat s tím, že se po derniéře rozeberou a jejich části musí být dále využitelné. Při výrobě dekorací je převažujícím materiálem dřevo, na konstrukce většinou stačí stavební smrkové, na nábytek je ale potřeba dřevo kvalitnější, které pak malíři podle potřeby barví-patinují. Podobné je to i s látkami, lépe se barví přírodní vlákna. Dobrodružství této práce spočívá podle Evy Adamovské také v tom, že lidé z dílen předem nevědí, co přesně budou k výrobě potřebovat, a jasnější představu získají až po tzv. předávačce, což je setkání všech zúčastněných, kteří se budou na přípravě inscenace podílet, a kde se potřebné informace upřesní.
Dílny Divadla na Vinohradech najdete v uzavřeném areálu poblíž stanice metra Flora. V samostatné budově jsou uskladněny kulisy, které „hrají“ v aktuálních inscenacích a jsou často převáženy do divadla, své místo tu ale mají i další dekorace, o nichž se předpokládá, že se budou hodit v budoucnu: například schody, praktikábly atp. V areálu je také velký sklad nábytku a vyrobených kašírovaných předmětů.
Celkem v dílnách pracuje šest truhlářů, jedna čalounice, dva malíři, jeden kašér a dva zámečníci. Celý proces výroby má na starosti šéfka Eva Adamovská, výrobní výkresy dnes rozkresluje její syn Mikuláš Adamovský. Tato činnost vyžaduje kombinaci technické zdatnosti a kreativity, protože občas je třeba vyřešit velmi neobvyklé požadavky a představy inscenátorů. „Dostaneme návrh, což je obrázek scény, jak by měla dekorace vypadat na jevišti, půdorys a řez jevištěm,“ vysvětluje Eva.
Pohled do malírny – malíři potřebují ke své práci velký prostor.„K tomu ještě obrázky jednotlivých kusů scény a my z toho musíme připravit technický výkres pro výrobní dílny, aby bylo jasné, jak bude vypadat konstrukce, jak se budou kulisy rozebírat atd. A protože můj syn rozumí elektřině, dobře se doplňujeme. On se specializuje na železné a já na dřevěné konstrukce.“
Truhláři a zámečníci vyrobí základy jednotlivých dekorací, ty se pak třeba potahují látkou nebo se doplňují ozdobami. Kašírovaný kůň pro inscenaci Jindřich IV. vznikal tak, že zámečník vyrobil železnou konstrukci, kašér vymodeloval podobu z polystyrenu a za pomoci lepidel, tmelu a šikovných rukou vznikl kůň, na němž pak mohl sedět herec Jiří Dvořák. Každý výrobek vznikající v dílnách je originál a je často výsledkem různých experimentů, občas v dílnách řeší skutečné technické oříšky. „Výtvarník řekne, co by kulisa měla dělat, třeba aby se najednou zvedla stěna, a na nás je vymyslet, jak to udělat. Pokud nám nestačí jevištní technika – tahy a propady, musíme vymyslet speciální konstrukci, a to většinou pod časovým tlakem. Pro inscenaci Kašpar Hauser jsme zase řešili, jak dosáhnout toho, aby vozy jezdily po nerovné podlaze samy i s několika lidmi a s kulisou. Mezi ostatními lidmi pak občas míváme poněkud ,nepřítomný pohled‘ – to totiž zrovna vymýšlíme řešení nějakého technického problému. Třeba čalounice si v tramvaji cosi imaginárně modeluje rukama, i když umí dobře pracovat s látkou při výrobě rokokového křesla či opony, pro inscenaci musí vymyslet jednodušší, levnější a rychlejší řešení… Někdy jsme odkázáni na nákup neobvyklé dodávky v co nejkratším čase, ať jde o speciální kolo nebo nadstandardní množství látky.“ Důležité je, aby se vyrobená dekorace vešla do auta a aby ji unesli manipulační dělníci, kterým se v divadelním slangu říká „vorvani“. V divadle jich pracuje šest a hodně se nadřou. V dílnách musí naložit všechny dekorace do kamionu, v divadle je vyloží a předají tamějším kulisákům a po odehraném představení opět kulisy dopraví do skladu v dílnách. Do týmu patří ještě dva řidiči kamionu a velkou pomoc představují také dvě nákupčí, Alena a Lída, které díky svým kontaktům dokážou sehnat i nemožné, nedávno např. 300 m látky s maskáčovým vzorem, která se už nevyrábí a která byla potřeba na scénu a kostýmy do inscenace Piknik…
