„Víte, jak mi říká moje žena, co jsem se stal ministrem kultury? Důležitan veličitý!“ Ministr kultury ČR doc. PhDr. Milan Uhde to svěřuje bez trpkosti, se sebeironií sobě vlastní, malé stolní společnosti po první pražské premiéře hry Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl v Městských divadlech pražských na podzim roku 1990. Jeho tajemník běží mezitím pasážemi do divadla Rokoko, kde ministr zapomněl důležitou aktovku plnou nepostradatelných dokladů. Asi proto, že ho rozrušil rozhovor s jeho tehdejším premiérem Petrem Pithartem, který se premiéry zúčastnil, či možná účast údajné pravnučky Karla Marxe, přesvědčivé dámy s designem Made in NDR, z níž se posléze vyklubala mystifikátorka, kterou Nadě Konvalinkové k premiéře opatřila dvojice Kaiser a Lábus.
Kdyby dnes ministr vlády takhle naletěl a zvučnou němčinou diskutoval o marxismu s podstrčenou podvodnicí, byl by toho plný bulvár. Kdyby dnes vládní politik na jevišti prezentoval ideologa, který chce revolucí údajně vědecky nově uspořádat celý svět, a přitom není schopen dát do pořádku své soukromí, sešla by se možná kvůli tomu i nějaká koaliční trojka. Neomarxisté už přece zase budují nové, lepší světy – jen naštěstí ne „krví a olovem“, ale „jen“ byrokratickými postupy. Ale premiéra se odehrála v prvním roce po pádu totality, v době plné naděje, dobré vůle a pronikavých změn. A tak bylo možné i to, že se zakázaný dramatik, chartista, jehož jméno v české kultuře mělo být navždy zapomenuto, dostal nejen na jeviště, ale i do politiky.
Pozdější rychlý vzestup z postavení druhořadého občana do „důležitanské“ společenské role zvládl Milan Uhde s elegancí a téměř bez ztráty nadhledu, měřítek, soudnosti – zkrátka jako intelektuál vyznávající kritické myšlení. Řada žen a mužů podzimu roku ’89 takovou schopnost neprojevila a ctihodní lidé se proměnili dříve či později ve svou parodii. Mnohem horší to ovšem bylo – a je – pro řadu z nich při sestupu z mocenských pozic zpět do všednosti občanského života. Bývalý politik a de iure druhý muž státu projevil podle mě svou velikost a tolik v politickém diskurzu zneužívanou „obyčejnost“, když jsem ho zval jako externího učitele tvůrčího psaní na tehdy nově zakládanou Literární akademii J. Škvoreckého. „A který autobus jede, Jane, na ten Spořilov?“ Čekal jsem na konečné autobusu 136, kterým přijel rozesmátý spisovatel (aktovku si přirozeně nesl sám) a vysvětlil mi, jak dojíždí do Prahy z rodného Brna vlakem a že navržený rozvrh mu vyhovuje… Tehdy teprve jsem onu chemickou přezdívku, kterou Milana Uhdeho obdařila jeho tehdejší manželka, přestal používat s původní ironií. Dnes, k jeho osmdesátinám, používám k této gratulaci „důležitana veličitého“ s úctou a uznáním.
Milan Uhde se domnívá, že neumí napsat hru pro „velké jeviště“, jen do komorního prostoru. Mýlí se, jeho (režisérem Pospíšilem podepsané) „provázkovské“ texty Na Pohádku máje, a zejména Balada pro banditu svou životnost na velkých jevištích už dávno prokázaly. Komedie Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl z roku 1986 je ovšem skutečně dílem komorním, jak stvořeným pro cyklus Česká a slovenská komorní hra, který na Vinohradech rozvíjíme na Studiové scéně. Proto jsme k autorovým narozeninám připravili její inscenaci a zveme ctěné publikum na brilantní, chytrou a vtipnou komedii, která je dnes snad dokonce obsahově živější než v době, kdy byla napsána.
Premiéra 8. září 2016
