Služebně nejstarším členem týmu vinohradské krejčovny
je Jiří Fiala, který tady pracuje už 40 let.
„… a pohled na pěkný kostým diváka potěší,“ dodává ještě šéfka vinohradské krejčovny Miluška Líbalová. Za šestnáct let svého působení na Vinohradech velmi dobře ví, co všechno je třeba udělat, než herec či herečka vyjde na jeviště v působivém a funkčním kostýmu…
„Nejprve si povídám s výtvarníkem inscenace a probereme jeho představu, do jaké historické doby bude inscenace situována, jestli bude využívat hotové kostýmy ze skladu, tzv. fundusu, jakou má představu o materiálech atd.“ Ideální je, když na „předávačku“ (první schůzku inscenačního týmu, na níž se dojednávají podrobnosti k přípravě inscenace) už výtvarník přinese hotové, ovzorkované návrhy kostýmů – u každého návrhu je připevněn kousek látky, z níž se kostým bude šít. Např. kostýmní výtvarnice Jarmila Konečná, která na Vinohradech „oblékla“ desítky inscenací, takhle odevzdávala všechny své návrhy, navíc doplněné informací, ve kterém obchodě už příslušnou látku zamluvila.
„Chápu, že současná doba je hektická a výtvarníci často pracují na několika projektech zároveň, ale i tak je vždy žádám, aby své návrhy pro naše divadlo odevzdávali pokud možno v této podobě,“ vysvětluje paní Miluška. Pokud výtvarník objedná v obchodě konkrétní látky, musí buď ona nebo její kolega Petr Gaja, který má na starosti přípravu pánských kostýmů, spočítat, kolik které látky bude třeba. Nakupuje se v normálních obchodech i ve velkoskladu, speciální obchody mají širší výběr materiálů, barev a vzorů, ale také vyšší ceny. A při výběru materiálu je třeba myslet i na to, že se kostým musí prát nebo čistit. Důležité je látku dobře nastříhat, pak se kostým připraví pro herce na první vyzkoušení, u zkoušky bývá přítomen výtvarník, aby viděl, jak kostým působí, a mohl případně udělat další nutné změny. Kostýmy se zkouší většinou dvakrát, někdy se ještě upravují (třeba když herečky před premiérou nervozitou trochu zhubnou…). Veškeré kostýmy do inscenace musejí být hotové před hlavními zkouškami, pak se zaevidují a umístí do skladu, odkud je garderobiérky v den první hlavní zkoušky vyzvednou a připraví pro herce. „Aby měl někdo ke kostýmu takové výhrady, že by si ho nechtěl ani obléct, to jsem zažila jen s jednou herečkou,“ vzpomíná šéfová vinohradské krejčovny. „Nakonec jsme ale spolu všechno vyřešily. Herečka se musí v kostýmu cítit dobře, kostým jí musí pomáhat. Ideální by bylo, kdyby výtvarník vždycky znal herce, pro kterého kostým navrhuje, protože je třeba brát v úvahu také hercovu fyziognomii.“
„Zátiší v krejčovně“ – když lidé na chvíli odejdou…Na vlastní výrobu kostýmů k inscenaci je podle zkušeností vinohradských krejčích potřeba asi šest týdnů a předtím ještě určitý čas na přípravu. Krejčovna se však často dostává do časového tlaku a musí si s výrobou kostýmů pospíšit. Pracuje se od 6 do 15 hodin, ale při hlavních zkouškách se většinou čas protáhne, a někdy si Miluška i její kolegové berou práci i domů. Výtvarníci také využívají kostýmů ze starších inscenací, které jsou uloženy ve skladu, opakovaně se na jevišti objevují např. pánské obleky – pokud je ovšem pánové oblečou. Dnešní současníci jsou totiž díky stylu výživy rozložitější a plnější a fraky ušité pro herce v minulosti jejich současným následovníkům většinou nepadnou. Podobně to platí i o ženách. „Krejčovna se stará i o boty a doplňky ke kostýmu,“ vysvětluje dál Miluška Líbalová. Pokud výtvarník vybere v obchodě vhodné boty, herec si je jde vyzkoušet a my je koupíme. Někdy si ovšem herečky vyberou a koupí boty samy.“
Výrobou kostýmů práce lidí z krejčovny rozhodně nekončí, někdy dělají i složitější opravy nebo je třeba něco přešít, připravit kostým pro herce na alternaci či záskok. Pokud někdo z herců trochu přibere nebo má zaskakující herec jinou postavu, je třeba improvizovat – popustit švy, tu a tam něco nastavit, přišít, nařasit, případně zkombinovat s částí jiného kostýmu… Šéfka krejčovny také zdůrazňuje, že musí neustále myslet dopředu, proto při práci na kostýmech k inscenaci Pygmalion už přemýšlela nad kostýmy pro nový titul z dramaturgického plánu.
Na začátku června proběhla derniéra komedie Brouk v hlavě, která se hrála nepřetržitě 20 let. „Několikery šaty jsme museli během repríz ušít znovu, protože za ta léta už byly poničené. Ušít dlouhé šaty, jaké měla na sobě např. Simona Postlerová, trvá odhadem tak šedesát hodin, výroba pánského obleku asi čtyřicet hodin, záleží také na typu postavy. A ušít pánský frak dokáže jen velmi zručný krejčí, pánská krejčovina je náročná na vytvarování. Na Vinohradech se nešije ,jen naoko‘, ale kostýmy jsou dobře vypracované a bytelné,“ uzavírá dáma, která vinohradské herce vidí jinak než běžní diváci, má je v oku a jejich míry v hlavě.
Nakonec, nejde jen o to, kostým ušít, je třeba ho opravdu vypracovat – a to nejen rukama, ale i srdcem. Ten, kdo má „krejčovské srdce“, vkládá totiž do přípravy každého kostýmu něco navíc, a na výsledku je to znát.
