Ještě jsem nestihl v kanceláři dramaturgie Divadla na Vinohradech vybalit po nástupu v létě 2012 všechny balíky s divadelními texty – a už s ředitelem Töpferem, uměleckým šéfem Deákem a s celým divadlem připravujeme pátou sezonu.
Ne všechny záměry se nám za čtyři roky podařilo beze zbytku splnit a k některým z nich se tvrdohlavě vracíme. (V plánu sezony 2016/207 naleznete dvě takové odložené inscenace – Gorkého Děti slunce a Langrovu Periferii.) A i když téměř třicítka premiér, které jsme za předchozí čtyři sezony uvedli, se setkala s různými ohlasy a diváckým zájmem, jedno je zřejmé: naši diváci, zejména jejich „tvrdé jádro“ (to jsou vedle členů Klubu a abonentů také ti, kteří „chodí na celý repertoár“), program velké činohry neodmítli. Naopak, stále narůstá počet diváků, kteří vyhledávají obsahově i tvarově náročnější inscenace, jimiž se snažíme na jevišti tematizovat skryté obsahy složité společenské praxe dneška. Vážíme si i diváckého zájmu o komediální rekreativní tituly; i při jejich výběru se snažíme dbát o to, aby šlo i o díla vysoké kvality, o texty patřící ke kánonu velké evropské činohry, o komedie odlišně žánrově vyhraněné a různé národní provenience. Máme velkou radost z diváckého zájmu o českou komorní hru, jejíž inscenace jsme začali uvádět na naší Studiové scéně. A děkujeme vám, našim divákům, že vás každou sezonu přichází do krásné vinohradské divadelní budovy o několik tisíc víc než v sezonách před rokem 2012.
Pět „velkých“ a dvě „komorní“ inscenace připravené pro sezonu 2016/17 doplní stávající repertoár. Hned čtyři ze sedmi titulů jsou díla českých autorů, dnes již klasiků, ten nejmladší z nich, Milan Uhde, oslaví letos osmdesátiny. Secesní komediograf G. Feydeau bude (po derniéře veleúspěšného Brouka v hlavě) zastoupen v repertoáru secesní divadelní budovy další slavnou komedií, pamětníci si na ni možná vzpomenou, hrála se více než stokrát v 80. letech v jiném překladu pod názvem Taková ženská na krku. Dramaturgickou řadu textů se zdůrazněným společenským přesahem chceme po ohlasném Caligulovi a Nepříteli lidu obohatit o Gorkého společenské drama zobrazující nebezpečí ohrožující rozpolcenou společnost; váháme nad použitím názvu Sluníčkáři pro hrdiny hry, kteří „jako ze slunečních paprsků“ žijí ze svých idejí bez ohledu na nevábnou skutečnost. Ibsenova geniální filozofická symbolistická divadelní báseň Peer Gynt (s hudbou E. Griega), tento „Faust divadelní moderny“, nabízí jedinečnou možnost setkat se ve scénicky strhujícím obraze s dnes tak aktuálním fenoménem hédonistického individualismu a jeho společenské (ne)odpovědnosti.
