Šéf provozu a výroby DnV Ing. Vladimír Leníček
zná dokonale technické zázemí divadla – ve své funkci působí už 25 let.
… říká šéf provozu a výroby v Divadle na Vinohradech Ing. Vladimír Leníček, další „muž v pozadí“ a šéf početné skupiny techniků a šikovných řemeslníků, kteří nikdy před diváky nepředstoupí, ale svou dovedností pro ně vytvářejí magický divadelní prostor a kouzelnou iluzi…
„Zjednodušeně řečeno, výroba jsou dílny a provoz je v divadle všechno ,od portálů dozadu‘, tedy to, co diváci až na výjimky nikdy neuvidí,“ upřesňuje zkušený matador, který „Vinohradům“ odevzdal v životě už celé čtvrtstoletí a předtím ještě řadu let působil ve stejné funkci v tehdejším Realistickém (dnes Švandově) divadle na Smíchově.
Vinohradské divadlo provozuje vlastní dílny, což v dnešní době zdaleka není samozřejmostí, řada divadel totiž zadává výrobu kulis a kostýmů specializovaným firmám. Vlastní výrobní kapacity považuje Ing. Leníček jednoznačně za výhodu. „Rozhodně se nám vyplatí, protože každou sezonu vyrábíme dekorace k sedmi i více inscenacím – v posledních několika sezonách je to i více než deset titulů. Naše výroba umožňuje přípravy naplánovat, můžeme přímo ovlivnit výsledek, a hlavně má divadlo díky tomu svůj specifický styl a ,ksicht‘.“
V dílnách pracují dva malíři, jedna čalounice a kašér, který vyrábí například sochy nebo antické sloupy (na základní obyčejný dřevěný sloup „obleče“ antické ozdoby), dále dva zámečníci a sedm truhlářů. Mezi dílenské provozy patří i celá kostýmní výroba (krejčovna) a garderoba, vlásenkářská výroba, zvukaři a osvětlovači. Vedoucí provozu a výroby má během přípravy inscenace důležitou roli – jakmile scénograf předloží jasnou představu o podobě scény a řešení jevištního prostoru, musí ji společně probrat a ověřit, jestli je v podmínkách divadla technicky realizovatelná a jestli je reálné vyrobit vše potřebné v daném čase (průměrně je čas na výrobu všech dekorací k jedné inscenaci asi měsíc).
Na tzv. předávačce se všichni zúčastnění – vedení divadla, režisér, zástupci technických složek – vlásenkáři, krejčovna, zvukaři atd. – seznámí se zadáním a s návrhem časového harmonogramu a je také třeba odhadnout přibližnou celkovou cenu. Výroba jedné inscenace stojí asi půl milionu korun, ale často se celkové náklady ještě navýší o další položky (např. výroba vlásenek). Poté, co se odsouhlasí celkový návrh, musí šéf provozu a výroby potvrdit, že se všechno stačí vyrobit a připravit v navržené kvalitě a ceně.
Šéf provozu a výroby odpovídá
i za speciální použití jevištní technologie.„A pak už to prostě musíme stihnout,“ usmívá se Ing. Leníček s dýmkou, která k němu patří už neodmyslitelně. Dalším důležitým mezníkem přípravy inscenace je tzv. dekoračka – poprvé se postaví kompletní dekorace celé inscenace a nazkouší také nasvícení. Pokud je třeba ještě ověřit nějaké rozměry atd., naplánuje se ještě zvláštní vyměřovací zkouška – tzv. vyměřovačka.
A pak už věci dostávají rychlý spád: dekoračka je v pondělí, postavená scéna zůstane stát ještě v úterý, kdy v ní proběhne další zkouška, a hned potom se dekorace odveze zpátky do dílen. Následují tři hlavní zkoušky a pak tři generální zkoušky, které probíhají už jako kompletní představení, někdy se ovšem i během těchto zkoušek ještě leccos dodělává a opravuje. A pak už nastává ten velký a neopakovatelný večer premiéry!
Při dalších reprízách je to už docela „běžný chod“ divadla. Z každého představení se pořizuje zápis (většinou ho píše inspicient), obsahující informace o průběhu večera včetně upozornění na případné technické problémy. „Většinou řešíme nejedoucí výtah nebo nefungující stoly. Celá plocha jeviště je rozdělena na 25 stejných ploch – tzv. stolů, které je možné zvedat do různé výšky a tím upravovat scénu. Tento chytrý systém funguje od roku 1927, a tak je už třeba pomýšlet na rekonstrukci.“
Na šéfovi výroby a provozu a jevištních mistrech je i každodenní zodpovědnost za bezpečnost techniků, herců i diváků. Věděli jste, že kvůli nouzovému bezpečnostnímu osvětlení má divadlo vlastní zdroj elektrické energie? Je to sada baterií, které je třeba průběžně ošetřovat. Kdyby došlo při představení k celkovému výpadku elektrické energie ve městě, nouzové osvětlení by zabránilo vzniku paniky v hledišti a patřičně proškolený personál by pomohl nečekanou situaci v klidu zvládnout.
Práce Ing. Leníčka rozhodně není stereotypní a občas je potřeba vymyslet i hodně netradiční řešení. Nesnadným úkolem bylo například ulovit žlutý nafukovací balonek, na němž při představení Marie Stuartovny herci symbolicky pustili prstýnek do výšky. Balonek se totiž pokaždé zastavil až pod stropem vysoko nad hledištěm. Jak ho ale dostat dolů? Podle nápadu Ing. Leníčka tak několik techniků roztáčelo z druhého balkonu lano a snažili se do něj zamotat provázek, který z balonku visel. Povedlo se to jen těm nejtrpělivějším.
