Foto z první čtené zkoušky Pygmalion: Tomáš Töpfer (Pickering),Šárka Vaculíková (Líza), v pozadí Libuše Švormová (Paní Higginsová)
Na duben připravujeme premiéru jedné z nejslavnějších komedií Bernarda Shawa Pygmalion. Jako Líza Doolittlová se představí Šárka Vaculíková, v roli profesora Higginse uvidíte Jana Šťastného a jeho přítele plukovníka Pickeringa nastuduje Tomáš Töpfer.
Pygmalion je bezpochyby nejslavnější komedie, kterou Shaw napsal. Nejúspěšnější a podle všeho i nejzábavnější. Hraje se už od roku 1913 a jen tak z divadelních jevišť nezmizí.
Oblíbený dramatik ji napsal dlouho před tím, než se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. To ale nic nemění na tom, že to je hra výborně napsaná, která se setkala s naprosto mimořádným diváckým zájmem. Poprvé byla uvedena roku 1913 ve Vídni, následoval Berlín a Praha. Tiskem vyšla roku 1915. Když byla uvedena roku 1914 v Londýně, šokovala tehdejší diváky šťavnatým zaklením „bloody arse“ z úst hlavní hrdinky (doslova „zatracená prdel“), dosud na anglickém jevišti neslýchaným.
Bernard Shaw psal Lízu pro Stellu Campbellovou (1865–1940), vynikající dramatickou herečku, kterou proslavily především hrdinky ze shakespearovských tragédií. S komediálními rolemi neměla téměř žádnou zkušenost, ale Shaw si byl jistý. Možná i díky tomu, že je nespojoval pouze společný zájem o divadlo, ale i dlouholetý vztah. Londýnská premiéra byla jejich společným triumfem.
Inspirací k napsání hry byl antický mýtus o kyperském sochaři Pygmalionovi. Jednoho dne se mu podařilo vytvořit naprosto mimořádné dílo. Ze slonové kosti vyřezal tak krásnou dívku, že se do ní sám zamiloval. Asi by se utrápil k smrti, kdyby mu nevyšla vstříc Afrodita. Požádal ji, aby soše vdechla život. Bohyně, když viděla, jak je nešťastný, nakonec svolila.
Shawovým moderním Pygmalionem je londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, který se vsadí se svým přítelem plukovníkem Pickeringem, že naučí ušmudlanou pouliční květinářku Lízu Doolittlovou hovořit jazykem vyšší společnosti. Podaří se mu to tak dokonale, že jeho žákyně naprosto okouzlí londýnskou smetánku.
Higgins si ale neuvědomí, že se během jeho experimentu s Lízou udála ještě jedna změna. Ze zaostalého děvčete se stala sebevědomá mladá žena, která si je vědoma nejen svých nově nabytých schopností a příležitostí, ale i citů. A také si uvědomí, že ten, kdo ji nejvíce přitahuje, je sám její učitel Henry Higgins. Ten se ale její lásku zdráhá přijmout, a tak závěr hry zůstává otevřený.
Na filmové plátno přenesl Pygmalion v roce 1938 britský režisér Anthony Asquitha. Nesmrtelnost této hře ale zajistilo filmové zpracování amerického muzikálu podle Shawovy předlohy My Fair Lady z roku 1956.
Vinohradské divadlo uvedlo už patnáct Shawových her. Vůbec první byl v roce 1912 Muž osudu a zatím poslední Domy pana Sartoria z roku 1972. Inscenace Pygmalionu byla k vidění pouze v roce 1968. V režii Františka Štěpánka se jako profesor Henry Higgins představil Miloš Kopecký, jeho přítele plukovníka Pickeringa hrál Jaroslav Moučka a Lízu Doolittlovou Jiřina Bohdalová. Autorem překladu byl Milan Lukeš.
