Milí diváci,
nedávno jsem ve svém nečekaném večerním volnu navštívil několik představení, a to nejrůznějších žánrů a stylů. Od alternativní performance, přes pohybové divadlo, až ke konverzačním komediím v dobrém komerčním divadle. To proto, abych měl větší přehled, co se právě v našem divadelním světě v Praze, ale i mimo ni děje. Byl jsem nadšený. Nikoliv proto, že bych vždy viděl něco, co odpovídá mému vkusu, ale proto, že všude byli diváci. A nebylo jich málo. Bylo pro mě více než potěšitelné, jak velká a pestrá je nabídka a jak uměnímilovní vlastně jsme. Při posledním sčítání divadelních spolků prý jejich počet jen v Praze přesáhl osmdesátku. Je to hodně, nebo málo? Jsem na to hrdý! V Evropě jsme divadelní „velmoc“. Jediné, co mě trochu mrzí, je, že „odborná veřejnost“ často preferuje jen jeden z právě módních stylů a vše ostatní jakoby zavrhuje. Myslím, že diváci mají nezadatelné právo a svobodu vybrat si to, co jim nejlépe vyhovuje, a že právo na existenci mají všichni, kdo se poctivě snaží dělat divadlo, jak nejlépe umějí a jak to nejlépe cítí. Hlavně však to oprávnění mají proto, že našli „své diváky“. Když nám zachováte přízeň, kterou nám projevujete, tak je to pro nás povzbuzením, abychom tvrdošíjně inscenovali hry právě pro vás – „naše diváky“.
Krásné večery v Divadle na Vinohradech
