Garderobiérka Radka Faltusová při ukládání pánského pláště
Karel Čapek měl pravdu, když v pohledu do zákulisí přípravy divadelní hry napsal, že „garderobiéři a garderobiérky žijí jednak v krejčovnách a nekonečných garderobách, jednak v hereckých šatnách…“. Garderobiérky patří mezi „neviditelné“, ale velmi důležité profese tvořící sehraný tým vinohradského divadelního zákulisí.
V pánské garderobě pracuje už celé čtvrtstoletí Renata Chytráčková. „Když srovnám práci v dámské a pánské garderobě, základ profese je stejný,“ říká, „ale dámské kostýmy mají více doplňků, mužské kostýmy zase bývají objemnější a těžší. Pánská garderobiérka má na starosti víc herců, a hlavně musí pořád prát a žehlit spoustu košil, protože někteří herci si mění košili i během představení.“ Renata společně se zkušenou, byť služebně mladší kolegyní Radkou Faltusovou měsíčně vyžehlí odhadem sto i více košil, žehlení jedné košile jim trvá necelé dvě minuty. Naštěstí už existují různé moderní pomůcky a „vychytávky“, třeba sprej, který nastříkáte na košili, a nemusíte ji škrobit klasickým způsobem.
Někdy garderobiérky řeší zvláštní úkoly, například při inscenaci Camusova Caliguly mají herci na konci představení mokré boty, což vyžaduje speciální údržbu – boty se suší a potom pečlivě voskují.
A jak se cítí garderobiérky – ženy v situacích, kdy pomáhají s oblékáním a svlékáním hercům – mužům? „Na to vůbec nemyslíme,“ říká s úsměvem dlouholetá vinohradská pánská garderobiérka Zdeňka Boušková. „Garderobiér je jako lékař. A při rychlých převlecích, kterých je hodně, nemá nikdo čas se rozhlížet nebo stydět, že je polonahý – hlavní je: rychle převléct kostým a stihnout další výstup.“ Někdy jsou převleky tak rychlé, že nestačí ani spojené síly všech garderobiérek. Třeba během muzikálu Jak udělat kariéru snadno a rychle musel Michalu Novotnému s obouváním bruslí pomáhat i jeho herecký kolega Pavel Batěk.
Pánské kostýmy sice mívají méně doplňků,
ale bývají objemnější a těžší
než kostýmy pro dámskou část souboru.Práce garderobiérky Marcely Loučímové, která se stará o kostýmy z inscenací na Studiové scéně, a hlavně o dámské i pánské kostýmy početného mimického sboru, je také velmi pestrá: „Členové sboru se v inscenacích často mění, zaskakují a všem změnám je třeba kostýmy pružně přizpůsobit. Mimický sbor nehraje sice hlavní ani vedlejší role, ale kostým musí každému na jevišti padnout.“
Napadlo vás někdy, co se děje s kostýmy, když poslední divák po představení opustí hlediště? „Nechají se vyvětrat,“ vysvětluje Eva Fürstová, nestorka vinohradských dámských garderobiérek. „Drobné prádlo vypereme, znečištěné kostýmy putují do čistírny. Po derniéře se všechny kostýmy vyčistí a uloží do fundusu (skladu kostýmů), kde jsou k dispozici pro další inscenace. Těžké brokátové šaty čistíme pomocí speciálního spreje, kterým se navlhčí propocená místa a látka se zbaví nepříjemného pachu a všech parfémů.“
Dámské garderobiérky mají „své“ herečky „rozdělené“, Eva Fürstová se stará o dámy v šatnách B a F. „Jsem v dámské garderobě velmi spokojená a za ta léta jsem zvyklá pracovat se ženami, oblékat muže by mi přišlo asi trochu žinantní,“ říká a připomíná, že herečky ze „staré gardy“ byly zvyklé na „svou“ garderobiérku, a pokud za ni někdo náhodou zaskakoval, vnímaly to jako narušení svého soukromí.
Možná i proto se někdy vzájemný vztah v zákulisí změní v přátelství. „S Jiřinou Jiráskovou jsme se navštěvovaly a vídaly i mimo práci. A ta úcta k naší profesi i divákům byla i v tom, že Jiřinka, už jako dáma v letech, čekala v šatně na svůj výstup vestoje, aby si nepomačkala čerstvě vyžehlený kostým…“ Eva ráda spolupracovala i s dalšími „svými“ herečkami a nikdy prý od nich nezažila žádnou nepříjemnost. „Čím větší osobnost, tím noblesnější chování,“ míní a s láskou vzpomíná na skvělou šatnu, kde kromě Jiřiny Jiráskové seděly také Karolina Slunéčková, Iva Janžurová a Nina Popelíková, později Eliška Balzerová a Jana Hlaváčová a dodnes Hana Maciuchová. V čem tkvělo například pověstné kouzlo Karoliny Slunéčkové? „Měla stále dobrou náladu, šla chodbou, a celé divadlo jako by se rozsvítilo…,“ snaží se Eva postihnout charisma oblíbené herečky. „V jejich šatně byla pořád legrace, večer před začátkem představení tam rád zašel pan Jiří Pleskot nebo Zdeněk Podskalský. Dámy se vzájemně různě dobíraly a častovaly vtipnými průpovídkami… Bylo to báječné.“ Garderobiérky by mohly psát divadelní paměti, kdyby ovšem neplatilo, že co se řekne nebo stane při jejich práci v šatně a v zákulisí, má tam také jednou provždy zůstat. „Nezažila jsem, aby si vinohradské herečky dělaly naschvály, spíš si pomáhaly. Stále tady vládne slušnost, naši herci, i když jsou mezi nimi skutečné hvězdy, vždy o všechno slušně poprosí, poděkují… A podobné je to i s kolegy z techniky,“ uzavírá dáma, která Divadlu na Vinohradech a jeho hercům ve své (ne)viditelné, ale tak důležité profesi věnovala už skoro čtyřicet let.
