Po úspěšné české premiéře hry Terezy Verecké Na kamenném, kamenném poli (Job) (… živě napsané postavy režisérka Zuzana Burianová s herci dotáhla do lidsky hřejivé podoby. V tomto směru je dojemnou i směšnou figurou Děda Jaroslava Satoranského i minimalistický Aťa Luboše Veselého, tichý, ponižovaný muž s výmluvnýma očima. Jejich společná „čtecí“ scéna v posteli je vrcholem devadesátiminutového představení… z recenze Radmily Hrdinové) se dramaturg Jan Vedral ptá představitele Dědy Jaroslava Satoranského.
Autorkou hry Na kamenném, kamenném poli (Job) je třicetiletá Tereza Verecká. Tvé postavě Dědy je nezjistitelně mnoho let. Jak – podle tvého názoru – mladá dramatička dokázala ve své trojgenerační hře napsat kmetskou figuru?
Mé první setkání s autorkou bylo překvapivé. Hádal bych jí ještě méně let. Ale i ta třicítka je pro mě mládí. Byl jsem taky překvapen, jak skvěle dokázala napsat nejen mého Dědu, ale vůbec všechny figury. Můj Děda má věk od šesti do sto čtyřiceti. Takže dítě i vetchý stařec. Ale ta role má i polohu energického otce. Je to zajímavá herecká příležitost. Já už jsem jako student herectví koketoval s tím, že se těším, až budu hrát dědky. Už jsem se před několika lety bál, že se mi to nesplní. Ale teď jsem se dočkal, a vážím si toho.
K vrcholným scénám inscenace patří ta, když Aťa – Luboš Veselý předčítá svému otci, tedy tobě, na usnutí z reklamních letáků. Jak se ti partneří s Lubošem?
Zkoušení téhle inscenace bylo pro mě velice příjemné. Mladá autorka, která pravidelně docházela na zkoušky, mladá a talentovaná režisérka, mladá výtvarnice kostýmů, mladý výtvarník scény – všichni byli fajn. A kolegové (Vendulka Křížová, Denny Ratajský a Luboš Veselý) – úžasní. Luboš je skvělý herec a skvělý kolega. Jsem rád, že jsem se s ním mohl setkat při tak detailní práci.
V programu Česká (a slovenská) komorní hra na Studiové scéně Divadla na Vinohradech hraješ během roku už druhého dědka. (Také v Landovského Hodinovém hoteliérovi.) Jak se cítíš v tom intimním prostoru, který je mnohem menší než vinohradské jeviště?
Mám takový dojem, že od samého začátku, co se – dříve ve Zkušebně, nyní na Studiové scéně – začalo hrát, je tu přitažlivý repertoár a šance pro zajímavou hereckou práci. Je to samozřejmě pro herecký projev proti velkému jevišti rozdíl. Svádí to někdy k tak intimnímu projevu, že i divákovi Studiové scény mohou některé jemnosti uniknout. Musíme si na to dávat pozor. Ale to už k profesi patří. Hrát na velké scéně a na téhle komorní je pro herce velice užitečné.
