Garderobiérka Eva Fürstová pracuje ve Vinohradském divadle už několik desetiletí. (V těchto krásných šatech hraje K. Brožová v inscenaci Hašler...)
„I garderobiéři mají svůj poměr k divadelní hře,“ píše Karel Čapek ve svých fejetonech o divadle. „To nic není, řeknou, tam není žádnej převlek…“
A vinohradské garderobiérky jeho postřeh s úsměvem potvrdí. Garderobiérky (v Divadle na Vinohradech nyní v této profesi působí samé ženy) jsou další velmi důležitou, byť zdánlivě neviditelnou součástí pestrého a složitého divadelního organismu. Bez jejich pomoci by se herci ve velkém divadle neobešli a diváci by se nemohli těšit pohledem na perfektně ošetřené, nažehlené a oku lahodící kostýmy…
Nestorkou současných vinohradských garderobiérek je Eva Fürstová, na Vinohradech pracuje (s roční pauzou) od roku 1978, kdy ji sem přivedl tehdejší divadelní inspicient Jan Kačmáček.
Nejprve se starala o kostýmy pánské části mimického sboru, později přešla do pánské garderoby a poté – už profesně zkušenější – se stala dámskou garderobiérkou. (V našem divadle je zvlášť dámská a pánská garderoba – na jedné straně jeviště jsou na chodbě dámské šatny a herečky na jeviště nastupují vchodem ze „své“ strany, na protilehlé straně je chodba s pánskými šatnami a samostatným „pánským“ vstupem na jeviště. Každá chodba má své garderobiérky, které si v případě potřeby u složitějších inscenací samozřejmě vypomáhají.)
Potřebné profesní znalosti a dovednosti získávala Eva Fürstová od dvou skvělých profesio-nálek ve svém oboru Vilmy Mottlové a Boženy Horčíkové, naučila se od nich například skládat tzv. osmerku – ozdobný límec, učila se, jak pečovat o kostýmy, jak se při práci chovat k herečkám a jaké profesní zásady dodržovat. Odedávna platí, že když je herečka večer při oblékání v šatně zamlklá a uzavřená, garderobiérka se na nic nevyptává, pomůže s kostýmem a zbytečně se v šatně nezdržuje. Další nepsaná, ale pevně dodržovaná zásada zní, že co se řekne v šatně, to tam taky zůstane. Nic z toho není určeno pro další uši v divadle ani na veřejnosti.
„Naše práce začíná na první hlavní zkoušce, která je už tzv. ,oblékaná‘, to znamená, že všichni herci mají své kostýmy,“ vysvětluje Eva Fürstová.
Před každým představením připraví garderobiérky herečkám
do šatny všechny doplňky, které v inscenaci budou potřebovat.„Hotové kostýmy si vyzvedneme v krejčovně a pak už si o ně pečujeme. Drobnější opravy jsou naší záležitostí, větší opravy řeší kolegové v krejčovně.“ Garderobiérky také pravidelně spolupracují s výtvarníkem kostýmů. V průběhu hlavních zkoušek je totiž třeba občas něco upravit nebo přešít tak, aby kostým nepřekážel herci v pohybu, neomezoval ho, a naopak mu pomohl dokonale vytvořit divadelní postavu. V takovém případě předají garderobiérky kostým do krejčovny, kde se potřebné úpravy provedou.
Pokud nejsou hlavní zkoušky, přichází Eva (stejně jako její kolegyně) do divadla až později odpoledne, připraví všechny potřebné kostýmy, prohlédnou je, aby nebyly roztržené nebo pomačkané, případně poupraví nebo přežehlí. Výhodné je, že veškeré kostýmy i doplňky z aktuálních inscenací jsou uloženy „při ruce“ – ve skříních umístěných buď v hereckých šatnách nebo na chodbě u šaten (což není běžná praxe ve všech divadlech). Když se cokoli stane – herečce na jevišti během hry uletí podpatek nebo si roztrhne šaty – okamžitě lze najít ve skříních potřebnou náhradu. Pokud zbývá před nebo během představení chvilka času, lze ji využít pro opravy kostýmů z jiných inscenací, pro přípravu dalších doplňků atd. Garderobiér(ka) připravuje herečkám na stolek v šatně veškeré doplňky, které v inscenaci „hrají“ – šperky, rukavičky, vějíře – všechny drobnosti „chronologicky“ za sebou tak, jak je herečka při představení potřebuje. Někomu ovšem vyhovuje mít všechny doplňky u sebe – např. Jiřina Jirásková chtěla mít vždy své osobní rekvizity: brýle, kabelku nebo náušnice stále ve svém stolku v šatně.
Při představení samozřejmě za kulisami pomáhají garderobiérky herečkám s oblékáním a s převlékáním. „Převleky jsou u žen složitější než u mužů, nejnáročnější jsou rychlé převleky. Někdy má herečka mezi jednotlivými výstupy tak málo času, že nás v portále čeká několik s kostýmy v rukou, jedna jí rychle rozepíná a svléká to, co má na sobě, druhá jí už obléká něco jiného, někdy je u toho i maskérka, aby upravila vlasy nebo líčení – a musíme to stihnout,“ popisuje Eva Fürstová své zkušenosti.
Rychlé převleky si Eva i její kolegyně užily například ještě nedávno v inscenaci To byla moje písnička!. Téměř celé početné dámské obsazení se převlékalo najednou – před každou šatnou čekala jedna garderobiérka, a pomoc kolegyň z pánského portálu byla proto naprosto nezbytná…
