V dopise svému kodaňskému nakladateli o rozpracované hře Ibsen napsal, že se ještě úplně nerozhodl, zda píše komedii, nebo drama: „Hra nese mnohé znaky komedie, i když základní téma je vážné.“ Tento zdánlivý rozpor přitahuje inscenátory již více než 130 let.
Hrdina jedné z nejslavnějších Ibsenových her dr. Stockmann pracuje jako uznávaný lázeňský lékař. Jednoho dne ale zjistí, že léčebná kúra je příčinou závažných zdravotních problémů lázeňských hostů. Poklidné městečko je rázem vzhůru nohama. Odstranit příčinu totiž nebude vůbec jednoduché. Může to znamenat nejen dočasné uzavření lázní, ale možná i jejich konec. To se pochopitelně nelíbí ani zastupitelům, ani občanům města. Může v takové situaci Stockmann prosadit své názory? A jestliže ano, jakou cenu je za to ochoten zaplatit?
Podle některých pramenů se Ibsen inspiroval skutečnými událostmi. V 19. století se zakládaly lázně všude možně, lázeňská léčba představovala velký byznys, asi jako dnes výroba elektrické energie. Henrik Ibsen se zřejmě osobně znal s německým spisovatelem a teplickým rodákem Alfredem Meissnerem, který mu vyprávěl příběh svého otce, lázeňského lékaře.
V roce 1832 Eduard Meissner zveřejnil informace o choleře, která se v Teplicích objevila. Události, které následovaly, ho málem stály život. Moc nechybělo k tomu, aby se stal obětí lynče. Rozvášněný dav po něm začal házet kameny, Meissner unikl jenom o vlásek. Důvod byl prostý: město opustila nejváženější a nejbohatší klientela. Meissnerovi – na rozdíl od Tomáše Stockmanna – byl osud příznivěji nakloněn: po opuštění Teplic udělal docela obstojnou kariéru v konkurenčních lázních, v Karlových Varech.
Ibsen se v Nepříteli lidu snažil realisticky vykreslit společenskou atmosféru na malém městě. Přestože mu šlo především o konkrétní události na konkrétním místě, podařilo se mu napsat nadčasovou hru. Konflikt, který zde zachytil, je – zdá se – totiž sám o sobě nadčasový. A vůbec nevadí, že do dramatu promítl své osobní postoje, názory a polemiky.
Spojitost se samotným Ibsenem je patrná už ze jména postavy. „Stockmannsgaard“ bylo označení domu Ibsenových rodičů, ve kterém dramatik vyrostl. „Stock“ však znamená i hůl, v přeneseném významu lze dané příjmení vykládat jako symbolické označení muže pevného v názorech a neohebného jako hůl. Ve hře najdeme i další tzv. mluvící jména. Například šéfredaktor „Hovstad“, na rozdíl od doktora Stockmanna postava velmi „ohebná“, znamená v češtině „služebný“ a jeho kolegu, redaktora „Billinga“, bychom klidně mohli oslovovat „pan laciný“.
Uvedení většiny Ibsenových her znamenalo ve své době veřejný skandál. Na Nepřítele lidu se ale stály fronty – do dneška patří mezi nejhranější a svým způsobem i nejoblíbenější Ibsenova dramata.
–tok–
Henrik Ibsen: Nepřítel lidu
Režie: Juraj Deák
Premiéra: 19. 2. 2016
