Na studiové scéně v cyklu Česká (a slovenská) komorní hra jsme v prosinci uvedli českou premiéru hry Terezy Verecké Na kamenném, kamenném poli (Job). Jevištní debut talentované mladé dramatičky, známé dosud rozhlasovou tvorbou, režírovala její generační vrstevnice a nedávná spolužačka z Divadelní fakulty AMU Zuzana Burianová.
S premiérovým publikem jsme se shodli na tom, jak překvapivě citově silně na nás neokázalá inscenace, jaksi napříč generacemi, zapůsobila. Variace na starozákonního Joba, příběh krajní zkoušky, jíž Bůh vystavuje člověka, aby si člověk ozřejmil meze a jádro své lidskosti, může předem odradit jako cosi očekávatelně depresivního. Verecké Job – Aťa, skvostně představovaný Lubošem Veselým, tento zgruntu poctivec a člověk práce, vystavený současnému světu marketingu, soustavných reorganizací podniků a nepřehledných změn legislativy, nesrozumitelnému působení úřadů a invazi „šmejdů“, kteří jej lákají do dluhových pastí, ve zkoušce v našich očích ovšem obstojí. Jádrem jeho existence je totiž láska. Takovou oslavu lásky rodičovské, synovské a manželské vystavené nátlaku okolní reality, kterou hra přináší, jsem dlouho na českých jevištích neviděl. Nejde zde o seriálový kýč, skutečnost naší surové společnosti zde není nijak růžově přibarvována ani módně „postdramaticky“ začerněna, právě pod tlakem skutečnosti se totiž ukazuje pevné pouto lidské vzájemnosti. Táta – po Hodinovém hoteliérovi další skvělá studie stařectví, kterou překvapí Jaroslav Satoranský, nespravedlivý k synovi i ve své bezmoci, je přesto centrem péče a zájmu rodiny. Scéna, kdy Veselého Aťa čte Satoranského Tátovi „na usnutí“ z přehršle reklamních letáků, patří k nejsilnějším místům inscenace. Právě tak jako okamžik, kdy udřená a věčně mentorující Ela Vendulky Křížové vyzná svému ztroskotavšímu manželovi lásku. Či – do třetice – scéna, v níž rodiče „propouštějí“ syna Roberta (Denny Ratajský) na svobodu a dovolují mu odjet z rodného domu na samotě „kamenného pole“.
Inscenace této sociální grotesky je poctivá ve své znalosti vztahů v třígenerační rodině a působivá ve svém nadržování životním outsiderům. S dobrým svědomím ji doporučuji všem divákům, kteří se nechtějí ztotožnit s pojetím světa jako bojiště individuálních zájmů, ve kterém osamělost produkuje strach a strach agresi, všem, kdo usilují, aby se v našich životech prosazovaly základní hodnoty lásky a lidské vzájemnosti. Od mladých tvůrců je takový pohled na současnost zvlášť povzbuzující.
–dral–
Tereza Verecká: Na kamenném, kamenném poli (Job)Režie: Zuzana Burianová
Česká premiéra: 21. prosince 2015
Reprízy: 11. 1. , 8. 2., 27. 2. 2016
