Narodil se 3. května 1922 v obci Milostín na Rakovnicku. Věrný jménu své obce byl obdařen mnoha milostmi rázu uměleckého, k nimž nesporně patřila kromě hereckého talentu i velká lidská citlivost a inteligence, sečtělost a nadhled nad nelehkou dobou reálného socialismu. I když nebyl tak slavný jako mnozí jeho kolegové a kolegyně, přece se těšil ve vinohradském souboru velké úctě právě pro svůj pohled na život, humor a nadhled. Začínal, jako mnozí v souboru Divadla čs. armády, coby přesvědčený komunista, nakonec vždyť jeho první kroky na jevišti patřily na Kladně divadelnímu souboru, který nesl název „Modrá halena“. Po studiích na filosofické fakultě (obor estetika a dějiny umění) se opět k divadlu vrátil a spojil s ním celý svůj umělecký život.
Do Divadla na Vinohradech nastoupil v roce 1951 a na scéně, které zůstal věrný až do roku 1988, sehrál kolem sto dvaceti rolí, většinou úředníků, policistů, učitelů a vážených otců rodin. Nejvlastnější polohou byly pro něj role seriózních intelektuálů, pro něž byl disponován věcným, kultivovaným a noblesním projevem, zejména pak podmanivým hlasem. Za všechny jmenujme alespoň Raylise v Králi Krysovi, Pátera Alexandra v Tovaryšstvu Ježíšovu, Dr. Ranka v Noře, Bricka v Kočce na rozpálené plechové střeše, Režiséra v Josefíně, Šumbala v Našich furiantech a svůj smysl pro jemný humor uplatnil v roli Romaina Tournela v Broukovi v hlavě. Režiséři sice Jiřího Pleskota neobsazovali do titulních rolí, nicméně na fermanu se jeho jméno objevovalo často, protože patřil do vinohradské herecké „party“ a dokázal při zkoušení v zákulisí vytvořit pohodovou atmosféru.
Kolegové si Pléšu, jak se mu na Vinohradech přezdívalo, láskyplně dobírali, zvlášť v době, kdy už v divadelní vrátnici hlásil, že napříště přijme pouze takovou roli, kdy bude celou dobu na jevišti jenom ležet. Jiřímu Pleskotovi po léta patřilo místo v originální pánské šatně, kterou z nepoužívané místnosti pod jevištěm nechal už v roce 1963 přebudovat inspicient Karel Hovorka starší na herecko-inspicientskou šatnu. „Celé divadlo nám naši šatnu závidělo,“ vzpomínal pro měsíčník Divadla na Vinohradech před časem Hovorkův syn a pokračovatel v tatínkově inspicientské profesi. „V šatně se žilo divadelními i osobními životy, debatovalo se, hádalo, smálo… Hodně času jsme věnovali fotbalovým utkáním Sparty a Slavie.“
Z osmdesáti Pleskotových filmů (mj. A pátý jezdec je Strach, Hotel pro cizince, Léto s kovbojem) vzpomeňme především na Mášovo Bloudění, kde si zahrál hlavní roli intelektuála, který hledá své místo v pokrouceném, odcizeném světě, ale také na dvoudílný film režiséra Otakara Vávry Dny zrady a Sokolovo, snímky poplatné době a ideologické poptávce, kde ale Jiří Pleskot odvedl brilantně roli prezidenta Edvarda Beneše, s pochopením pro jeho historicky nelehkou úlohu.
Dvě velké ženy v životě Jiřího Pleskota a jejich vzájemné příběhy by si zasloužily samostatnou kapitolu. Jiřina Jirásková byla jeho první manželkou, poměrně brzy se však rozešli. Později si vzal za ženu herečku a moderátorku Olgu Čuříkovou. Snímek ze svatby Jiřího Pleskota s paní Čuříkovou, na němž je patrné, že úlohy svědků se ujali Jiřina Jirásková a její partner Zdeněk Podskalský, svědčí o tom, že vztahy obou párů zůstaly velmi dobré. Ostatně z pera Jiřiny Jiráskové je i charakteristika Pleskotova herectví: „Čím byl starší, tím byl lepší, poněvadž – a to je věc osobnosti! – takový herec už nemusí ,hrát‘, stačí, že ,je‘. Ve svých nejsilnějších momentech byl Pleskot vlastně blízko tomu druhu inteligentního herectví, které reprezentoval naprosto dokonale Václav Voska…“
Pro mě zůstává „Pléša“ z Vinohradského divadla nezapomenutelný nejen střídmým herectvím a příjemným hlasem, ale také originálními postřehy o době, o lidech a svými prognózami budoucnosti. Tehdy jsem ještě všemu zdaleka nerozuměla, až dnes se dostavuje ten „aha“ efekt, kdy mi dochází, jak to myslel, a hlavně, že měl v mnohém pravdu.
Jiří Pleskot zemřel v Praze 1. prosince 1997 ve věku pětasedmdesáti let.
Autorka byla dramaturgyní DnV v letech 1972–1986.
