DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2019 / 2020 / IV- PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Pohled do foyer na I. balkoně,
kde právě probíhaly poslední úpravy výstavy SLOUŽÍME LIDU!V zákulisí vlastní divadelní budovy se vinohradský program Noci divadel krčil 16. listopadu trochu skromně. Na velké scéně zahajovali totiž kolegové z berlínského Deutsches Theater Molièrovým Misantropem letošní ročník významného Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Přesto se i v tomto pompézním sousedství náš příspěvek k Noci divadel kromobyčejně vydařil a všichni zúčastnění diváci se shodli, že výjimečně zarezonoval.
V repertoárovém divadle, které se divákům otevírá každou noc (přesněji – šestkrát týdně s výjimkou prázdnin), je výjimečnost celoevropské divadelní Noci divadel přinejmenším pochybná už ze své podstaty. Divadelní zážitky se takové divadlo snaží přinášet „každovečerně“, někdy opravdu – u delších inscenací – až do noci; dělá-li to pořádně, jaké jiné zvláštní zážitky (česky hezky nazývané extrabuřty) může ještě odpovědně nabídnout?
České Noci divadel, konající se pravidelně třetí sobotu v listopadu, svědčí blízkost termínu se státním svátkem Dne boje za svobodu a demokracii. Letošní časová shoda s akcemi konanými v souvislosti s datem 17. 11. umožnila dát našemu programu vskutku vzácně výjimečný obsah.
Děkuji za nezdar! Tak se jmenovalo scénické čtení, které z textů Karla Kryla (zejména těch napsaných po autorově návratu z emigrace po roce 1989) připravily pro Studiovou scénu Báry Mašková a Hančilová. Zákulisí bylo více než potěšeno, že si nastupující generace divadelníků spontánně vybrala k vyjádření svých obav ze současnosti (namísto oslav třicetiletí „Sametu“) právě trpkou, ale hlubokou reflexi protrpěnou významným českým básníkem a zpěvákem. Nyní si, povzbuzeni výkřiky „Děkujeme!“, které zazněly z publika, lámeme v zákulisí hlavu s tím, zda a jak tento výjimečný scénický náčrt reprízovat.
Foto ze scénického čtení Děkuji za nezdar!
Zleva Ondřej Kraus, Viktor Javořík, Jana Kotrbatá,
nahoře Andrea Černá a Otakar Brousek ml.Vernisáží byla ve foyer na prvním balkoně zahájena výstava Sloužíme lidu!, připomínající dobovými dokumenty, fotografiemi z inscenací a reálnými i rekvizitními artefakty roky 1950–1960. Tehdy bylo naše divadlo Divadlem československé armády. Ano, nejen slavní „černí baroni“, ale i noblesní měšťanské Vinohradské divadlo „sloužilo za Čepičky“ sovětizované armádě. Výstavu jsme připravili ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem. Na řadě „přísně tajných dokumentů“ se dnes skví razítko „odtajněno“; a tak se můžete podívat, jak taková služba budování a obraně socialismu na jevišti i v zákulisí vypadala.
Výstava potrvá až do příštího podzimu a doporučujeme vám, milí diváci, abyste se před představením nebo v jeho pauze dostavili na první balkon a zavítali do malé, ale výmluvné „síně tradic Divadla československé armády“. Příběh podvolení se, mocensky vynuceného, ale i dobrovolně budovatelsky kýčovitě sdíleného, a ideologického znásilnění divadla je výmluvný a v souvislosti s bojem za svobodu a demokracii varovný.
Někteří pamětníci těch dnů jsou ještě mezi námi. Pavel Kohout připomíná armádní časy i v textu inscenace Hašler…, kterou jsme pro letošní sezonu obnovili. O něco mladší pamětníci v zákulisí si zase vzpomněli, že foyer u prvního balkonu využíváme pro komorní výstavy o historii divadla již od října roku 1988. Bylo jich za tu dobu už dobrých padesát, ale zjistili jsme, že nám chybí přesná evidence.
K tématům, která evokovala výročně listopadová Noc divadel, se ovšem vracíme v našem repertoáru. Čerstvě na Studiové scéně v nastudování dvou aktovek Václava Havla Motýl na anténě a Audience, v únoru pak premiérou slavné hry Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota, které by ono poděkování za prohru mohlo výstižně sloužit jako podtitul.
Přece jen – Noc divadel na Vinohradech můžete prožívat po celý rok. Těšíme se na vás.
- dral -
Celoroční Noc divadel
