2019 2020

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

BŘEZEN

DUBEN

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

LISTOPAD

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / IV- PROSINEC

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

PŘIPRAVUJEME

Tomáš Pavelka, představitel Dona Quijota, na čtené zkoušceJan Vedral

Don Quijote: „Jsme silní, dokud je naše láska silná. Zeslábneme, jakmile zeslábne.“

Sancho Panza: „Celkem vzato, byli jsme poraženi.“

Don Quijote: „Jsem přemožen. Jsem tedy vinen?“

Několika replikami ze hry Zmoudření Dona Quijota se nám představují její protagonisté. Nejsou to ovšem hrdinové, jak je zná evropská kultura z geniálního Cervantesova románu z počátku sedmnáctého století. Jsou to postavy tímto veledílem inspirované, vytvořené však svébytně vynikajícím českým básníkem, literátem a v pravém smyslu slova veřejným intelektuálem Viktorem Dykem na počátku století dvacátého.

Viktor Dyk (1877–1931) byl příslušníkem generace, která v devadesátých letech devatenáctého století se svými touhami po samostatnosti a modernizaci české společnosti v tehdejším Rakousku-Uhersku utrpěla řadu porážek. Jednou z nich byl i ústup mocnářství z Badeniho reformy, zrovnoprávňující v úředním styku v českých zemích češtinu s němčinou. Odpor německých nacionalistů vedl k bouřím a demisi Badeniho vlády – ta vyvolala v Praze velké pouliční vřavy. „Prosinec 1897 neměl historických postav, strhujících vůdců; jeho hrdinou byla ulice. (...) Ulice pražská byla mnohotvárná a proměnlivá; ale všechny její metamorfózy byly důstojny chvíle. (…) Praha ujala se věci celého národa. Ukázala se schopnou opravdových citů; nebylo její vinou, že také velkých činů ne…“ Následující ústup vůdců české společnosti z revoltujícího idealismu k reálpolitice „drobných činů“ vzbouzel v Dykovi odpor a prohluboval jeho skepsi:

„Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,

 Vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.

 Při kterémkoli tak nás vidím díle:

 Ne dobří, zlí ne. Něco uprostřed.“

Na konci první dekády dvacátého století nalezne soustavný vnitřní zápas mezi nenaplnitelností ideálu a nesnesitelností podvolení se realitě vyjádření v trojici vrcholných Dykových opusů. Dyk píše slavnou novelu Krysař (její významnou dramatizaci jsme na Vinohradech hráli příznačně v letech 1988–1990), poému Giuseppe Moro a tragédii Zmoudření Dona Quijota.

Magister Carrasco: „Jediná pomoc je proti touze – uskutečnit ji!“

Sancha Panzu hraje Ondřej Brousek – foto ze čtené zkouškyKdyž Dykův Quijote konečně opouští své sny o ideálním světě, v němž lze najít ideální lásku, která je výrazem ideální pravdy a krásy, když tedy, léčen pragmatickými přáteli ze svého bláhového bláznění, konečně nahlédne skutečnost a „zmoudří“ – umírá. Proto je namístě v případě Dykovy hry respektovat autorovo žánrové vymezení – tragédie – a doplnit je příslušnými souvislostmi. Dykovo Zmoudření Dona Quijota je, spíše obrazně než žánrově, „českou tragédií“.

V červnu roku 1914 mělo ve Vinohradském divadle Zmoudření Dona Quijota slavnou premiéru v režii F. Zavřela, ve scéně F. Kysely, s hudbou J. Křičky a s monumentálním Quijotem

V. Vydry a dojemným Sanchem Panzou B. Zakopala. Inscenace se zapsala do dějin českého divadla jako první průkazný počin moderní režie odpovídající nárokům básnického textu. Dodnes se o ní učí adepti divadla.

V našem repertoáru se zabýváme hodnotami a inspiracemi, které přinesla tradice české kultury, a zejména to, čím ji dokázali obohatit naši vinohradští předchůdci. Dykův zmoudřelý Don Qujiote se tedy vrací – ve zcela jiných, a přesto něčím podobných podmínkách společnost štěpícího zápasu idealismu s pragmatismem – na naše jeviště po sto pěti letech. Jsme přesvědčeni, že nám i dnes má co říci o složkách vytvářejících náš národní charakter.

V režii Martina Čičváka na kouzelné (či spíše kouzlící) scéně Toma Cillera hrají Dona Quijota Tomáš Pavelka, Sancha Panzu Ondřej Brousek (který k inscenaci rovněž skládá hudbu), dále Z. Vejvodová, E. Režnarová, N. Konvalinková, A. Černá, J. Kotrbatá a A. Procházka, Otakar Brousek ml., M. Lambora a O. Kraus. Premiéra 7. února 2020.

                               „Jsme silní, dokud je naše láska silná“