ředitel Národního divadla, který v Divadle na Vinohradech právě zkouší hru Milana Uhdeho Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl
Funkce ředitele Národního divadla je velmi náročná – znamená pro vás možnost režírovat na Vinohradech další práci, nebo je to spíše „občerstvení“ a vybočení z obvyklého pracovního rytmu?
Po nástupu do funkce ředitele ND jsem slíbil, že dva roky nebudu režírovat, abych se mohl práci v ND věnovat naplno. Nerežíroval jsem tři roky, ale divadlo mi samozřejmě scházelo. Kromě toho, že režie je odpočinkem od manažerské, úřednické a trochu i politické práce, mne zkoušení opět vrací mezi herce a připomíná mi, proč jsem se mimo jiné stal ředitelem ND – chtěl bych, aby se dělalo dobré divadlo, které by něco sdělovalo. Navíc dělat praktické divadlo považuji za důležité pro sebe i pro svoji funkci – podle mých zkušeností ředitelé, kteří sami divadlo nedělali a nic o něm nevědí, většinou nejsou ve své funkci příliš úspěšní.
Hru Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl napsal Milan Uhde v 80. letech 20. stol. Co vás osobně na ní zajímá dnes a jaký máte vztah k jejímu autorovi?
Hra, jak řekl autor, vznikla z jakéhosi vzteku na tehdejší situaci – je ukotvená v konkrétní době, což jsou 80. léta 20. stol., reflektovaná přes soukromý příběh Karla Marxe a Bedřicha Engelse a jejich rodin. Má všechny vlastnosti, které má dobrá hra mít – má přesah a téma, které je věčné a zároveň aktuálnější než kdy jindy – ukazuje člověka, který chce radit celému lidstvu, jak má žít, a sám neumí říct svým nejbližším jednu základní pravdivou větu.
Moc si vážím toho, že jsme se s Milanem Uhdem za poslední čtvrtstoletí stali přáteli, a mám k němu velkou důvěru. Mimochodem, Milan není jen intelektuál, bývalý disident a politik, ale také divácky nejúspěšnější dramatik v českém divadle díky muzikálu Balada pro banditu. Velmi mu věřím i lidsky, protože on se nikdy nebojí říct, co si opravdu myslí, umí to říct razantně a vtipně a se schopností vidět sám sebe s humorem. Také ho nejčastěji ze všech českých dramatiků potkáte v různých divadlech na představeních, sleduje nejrůznější žánry a režiséry, nemá předsudky, nechává za sebe mluvit svou tvorbu a ve veřejném prostoru se chová jako divadelník mimořádně skromně. Přál bych mu, aby si ho české divadlo všímalo víc.
Na dnešní Studiové scéně jste v roce 2000 režíroval aktovky Václava Havla Rodinný večer a Vernisáž. Má Uhdeho hra s Havlovou dramatikou něco společného?
Určitě ano, oba vycházejí z podobné divadelní i životní zkušenosti, oba jsou inspirováni stavem moderního divadla na přelomu 50. a 60. let, oba vědomě pracují s jazykem a jeho nuancemi a s groteskním viděním světa i s tím, co se zjednodušeně nazývá absurdní divadlo. Oba vycházejí z normálních konkrétních soukromých situací a na nich rozvíjejí výrazné společenské a často kritické téma.
M. Uhde: Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl – premiéra: 8. září 2016
Reprízy: 9., 13., 23. září 2016
